V minulém článku jsem nastínila základní informace o smlouvě o zápůjčce. Nyní se podíváme na smlouvu o úvěru, její náležitosti a hlavní odlišnosti od smlouvy o zápůjčce. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník upravuje úvěr v § 2395 a následujících.

Smluvní strany této smlouvy se nazývají úvěrující (dříve věřitel, tj. strana, která poskytuje úvěr) a úvěrovaný (dříve dlužník, tj. strana, které je úvěr poskytován). Předmětem smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky (na rozdíl od smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem může být jakákoliv zastupitelná věc). Dalším rozdílem je, že úvěrovaný je povinen zaplatit úroky (naproti tomu zápůjčka může být i bezúročná).    

Náležitosti smlouvy o úvěru

Občanský zákoník nestanovuje formu smlouvy o úvěru, většinou je však smlouva uzavírána písemně. (Pokud se však jedná o spotřebitelský úvěr, dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je vždy vyžadována písemná forma).  

Smlouva by měla obsahovat zejména:

• určení smluvních stran,
• závazek úvěrujícího poskytnout na žádost úvěrovaného peněžní prostředky,
• určení výše úvěru,
• závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a
• splatnost úvěru.

Smlouva o úvěru – smlouva konsenzuální

Smlouva o úvěru je konsenzuální kontrakt, což znamená, že k jejímu uzavření dojde na základě dohody stran o jejím obsahu – ať již písemné, ústní či konkludentní dohody (a není tedy k uzavření smlouvy potřeba, jako je to u smlouvy o zápůjčce, aby byly peněžní prostředky skutečně poskytnuty). Úvěrovaný má právo, nikoli povinnost čerpat úvěr, pokud tedy úvěrovaný nepožádá o poskytnutí úvěru, k poskytnutí úvěru nemusí vůbec dojít.

Ve smlouvě však může být stranami sjednáno, že pokud úvěrovaný nevyčerpá úvěr (zcela nebo zčásti), je pak úvěrovaný povinen uhradit úvěrujícímu kompenzaci za nevyčerpaný úvěr. Úvěrující totiž musí mít k dispozici peněžní prostředky ve sjednané výši, aby je mohl poskytnout úvěrovanému na jeho žádost. 

Závěr

Základní rozdíl mezi smlouvou o úvěru a smlouvou o zápůjčce je v předmětu smlouvy, neboť v případě smlouvy o úvěru je jejím předmětem pouze půjčení peněžních prostředků. Dalším rozdílem je pak skutečnost, že úvěr je vždy úročený. V neposlední řadě je třeba uvést, že smlouva o úvěru je konsensuální a vzniká tedy již jejím uzavřením (bez ohledu na skutečnost, zda dojde k poskytnutí peněžních prostředků či nikoliv).    

Zdroj: Leagle.One

Nevíte si rady s přípravou vhodné smlouvy? Nejste si jistí, kterou smlouvu použít? Obraťte se na nás a my Vám poradíme!

Mgr. Zuzana Zuntová LL.M., advokátka