Loňský podzim odstartoval sérii krachů společností dodávajících energie, především elektřiny a plynu. Řada menších, tzv. alternativních dodavatelů neustála vývoj cen energií na světových trzích a nebyla schopna energie koupit tak, aby je dokázala se ziskem prodat za zasmluvněné ceny svým zákazníkům. Jaké jsou aktuální možnosti při výběru dodavatele, co můžeme smlouvou ovlivnit a na co si dát pozor?

Mnoho dodavatelských společností ukončilo činnost, anebo volným krokem směřuje do likvidace nebo insolvence. Odběratelé přešli do režimu dodavatele poslední instance, což znamená povinnost hradit ceny energií několikanásobně vyšší, než jsou ceny tržní, navíc dodávky v režimu dodavatele poslední instance jsou omezeny na dobu šesti měsíců. Dotčení odběratelé tak stojí před volbou nového dodavatele.

Bohužel, je nutno konstatovat, že zájemce o dodávky energií neovlivní ve smlouvě prakticky nic. S konečnými spotřebiteli – maloodběrateli jsou uzavírány tzv. formulářové smlouvy, kde si zákazník může vybrat snad jen tarif odebírané energie a způsob stanovení ceny (viz dále). Jakékoliv obchodní podmínky nemá šanci ovlivnit.

O moc lepší pozici nemá ani „větší“ odběratel, například společnosti s vícero odběrnými místy. Po loňské smršti na energetických trzích a přetrvávající nejistotě ohledně vývoje cen energií je zájem obchodníků o akvizici nových zákazníků s energiemi nižší, než byl v minulosti, což je dáno i technickými a obchodními možnostmi dodavatelů.

Zájemce o dodávky energií tak především musí pečlivě porovnat dostupné nabídky jednotlivých dodavatelů, jejich plusy a mínusy. Zákazník by měl v prvé řadě zvážit, zda je dodavatel energií, kterého chce zvolit, dostatečně velký a silný, aby se neopakoval příběh loňského roku a zákazník tak nemusel záhy hledat nového dodavatele energií znovu.

Při porovnání jednotlivých nabídek je potřebné se ujistit, že jsou uváděny včetně daně z přidané hodnoty. Obchodníci obecně, obchodníky s energiemi nevyjímaje, rádi často velkými písmeny uvádějí ceny energií bez daně z přidané hodnoty a výrazně menším písmem níže připojí doušku, že k ceně je nutno připočíst daň z přidané hodnoty.

Spot, či fix?

Asi největší dnes řešenou otázkou je mechanismus určení ceny za dodanou energii, kterou bude odběratel povinen hradit. Existují dva základní mechanismy – tzv. spotová cena, tedy cena, za kterou se energie obchoduje na burzovních trzích, plus přirážka obchodníka, nebo cena fixovaná na určité období.

V prvém případě se cena, kterou odběratel uhradí, určuje každý den podle vývoje cen energií na definovaných světových burzách. K takto zjištěné ceně je připočtena přirážka obchodníka a tuto cenu koncový odběratel hradí. V případě fixace ceny je sjednaná cena platná po nějaké určené období, po jejím uplynutí je dodavatel oprávněn cenu změnit.

Zda volit cenu fixovanou nebo tzv. spotovou ponechám ekonomům. Nedávno jsem četl na toto téma anketní článek v předním ekonomickém deníku, kde bylo dotazováno asi deset odborníků. Co odpověď to názor.

Pozor na délku a počátek výpovědní doby

Co je ale důležité si ve smlouvách pohlídat, jsou možnosti jejich ukončení. Ponechám stranou případy, kdy lze smlouvu ukončit přímo ze zákona. Pro nás je důležité především to, za jakých podmínek je možné smlouvy ukončit bez splnění těchto zákonných podmínek. Tyto tzv. smluvní případy ukončení smluv je nutno vždy bedlivě prostudovat a dát si pozor především na délku výpovědní doby a na počátek jejího běhu.

V některých případech započne výpovědní doba běžet okamžikem doručení výpovědi, v některých až první den měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena. Možnost výpovědi bude výrazně omezenější při fixaci ceny na určité období, kdy se odběratel zavazuje setrvat ve smluvním vztahu po určitou dobu výměnou za to, že má na toto období jistou cenu. Tato varianta je pro odběratele vhodná při očekávaných nárůstech ceny energií na trzích, nicméně právě tento způsob sjednání cen vedl v loňském roce ke krachu řady dodavatelů energií, což by měl mít odběratel při uzavírání smluv na paměti.

Pozor je třeba dát i na sankce sjednané při neplnění podmínek smluvního vztahu. Samozřejmě, sankce bývají sjednány tak, že ve většině případů postihují především odběratele. Setkali jsme se s ustanoveními, podle kterých mohl dodavatel ukončit dodávky energií a smlouvy okamžitě poté, kdy se odběratel dostal do prodlení s úhradou svých závazků. Bez toho, aby jej musel o úhradu upomínat a stanovovat mu dodatečnou lhůtu pro zaplacení. Této možnosti v loňském roce využila řada dodavatelů a elegantně se tak v řadě případů zbavila nutnosti dodávat energie za původně sjednané ceny.

Více smluv? To ani nečtěte!

Na co je zapotřebí si dát z naší praxe opravdu velký pozor je situace, kdy má odběratel s dodavatelem uzavřeno více smluv, ať již na různé energie (například na plyn i na elektřinu), případně na jednu komoditu, ale na více odběrných míst více smlouvami. V těchto případech jsme se setkali s tím, že obchodní zástupci zastupující dodavatele odběratelům říkali: „Smluvní podmínky jednotlivých smluv jsou stejné, to ani nečtěte.“ Opak byl pravdou. V některých ze smluv pak bylo možné nalézt řadu nebezpečných ustanovení, například již výše zmíněné ustanovení o možnosti dodavatele odstoupit od smlouvy v případě byť sebemenšího, prodlení odběratele s platbou.

Nelze než doporučit, zejména tehdy, jedná-li se o „velké“ smlouvy na dodávky, kde je odběratel oproti klasickým spotřebitelům v o něco silnější vyjednávací pozici a je schopen texty smluv alespoň částečně ovlivnit, si nechat návrh smlouvy revidovat advokátem specializujícím se na problematiku smluvního a energetického práva.

Zdroj: konstrukce.cz

JUDr. Ing. Jan Vych, advokát a partner