Rozvod, zvláště mezi manželi, kteří mají děti, je emocionálně nesmírně náročný. Celá situace je však o to komplikovanější ve chvíli, kdy jeden z bývalých partnerů vykazuje znaky narcistické osobnosti. O tom, jaká specifika mají tyto případy, a to jak z pohledu advokáta, tak z pohledu klienta jsme se rozhodli napsat tento článek spolu s koučem a odborníkem na narcismus Petrem Kinkorem, kterému v různé fázi rozchodu prošlo rukama již více než 800 klientů, jejichž partner, nebo bývalý partner vykazuje znaky narcistické osobnosti. Petr Kinkor spolupracuje také s advokáty, kteří provází klienty jejich rozvody, a z pozice konzultanta radí ohledně nastavení vhodné strategie, jak být na jednu stranu oporou svým klientům, ale také jak úspěšně komunikovat s druhou stranou, s níž dosažení dohody bývá často nedostižným cílem.

Tento článek, který je na pomezí práva a psychologie, shrnuje základní pojmy a upozorňuje na úskalí, na která by advokát i jeho klient měli být připraveni v rámci rozvodového, ale především opatrovnického řízení a stručně nastiňuje i to, jak nastavit fungování rodiny do budoucna. Narcismus je příznačný pro muže i ženy, nicméně v patologické formě, která je popisována v tomto článku, je větší prevalence u mužů (zhruba 75 % mužů na 25 % žen). Toto rozložení je patrné rovněž z praxe autorů tohoto článku, tudíž se zde budeme věnovat hlavně mužskému narcismu. Po teoretickém úvodu následuje rozhovor s Petrem Kinkorem a článek je zakončen společným praktickým shrnutím hlavních doporučení, která vyplývají z praxe v rámci opatrovnického řízení.

Jak rozpoznat narcistu?

Narcismus je záležitostí určitého spektra vlastností člověka, kdy se může projevovat od jednotlivých povahových rysů (lhaní, manipulace, projekce atd.), až po komplexní poruchu osobnosti, která je na základě diagnostického a statistického manuálu duševních poruch definována jako DSM-5 vedle hraniční poruchy, histrionské poruchy a disociální poruchy osobnosti. Všechny tyto osobnostní poruchy v sobě nesou různou měrou narcistické rysy.[1] Kombinace určitého množství charakteristik umožňuje takové chování označit jako narcistické a toho, kdo se takto projevuje, jako narcistu. Pro zjednodušení budeme dále v článku i návazném rozhovoru takového člověka označovat jako narcistu bez ohledu na to, kde se na této škále nachází. Partnera narcisty, ačkoliv toto označení v sobě nese určitou stigmatizaci, budeme pro zjednodušení označovat jako oběť, případně jako klienta.

Samotná diagnostika narcisty je obtížná, protože takový člověk, kromě vnitřní úzkosti a frustrace většinou v podstatě nemá problém. Problém má ale jeho okolí. Osoby, které v takovém vztahu dlouhodobě žijí, vykazují také určitá specifika vyplývající z kodependence (tedy spoluzávislosti) s narcistou, která jsou velmi podobná například s členy náboženských sekt. Po ukončení vztahu pak mohou tyto osoby vykazovat znaky posttraumatické stresové poruchy. Rozvod jako takový navíc narcistu vystaví vnějšímu tlaku, který znásobí jeho vnitřní úzkost a projeví se enormní snahou poškodit bývalého partnera, nejčastěji prostřednictvím financí, společných známých, a hlavně prostřednictvím dětí.

Narcismus se vyznačuje především nedostatkem empatie, povrchností, sobectvím a pocitem vlastní nadřazenosti (narcista má pocit, že má nárok na speciální zacházení a běžná pravidla na něj neplatí, v kolektivu je například ochoten zaujmout jen privilegované postavení, v případě, že tomu tak není, pak často rozkládá kolektiv zevnitř). Narcisté umí nasadit velmi líbivou masku, dokáží se projevovat velmi mile a skromně, ale jakmile se ocitnou v defenzivě, přechází do silné arogance. Příznačné je také mistrné manipulativní chování, mstivost a machiavelistické myšlení “účel světí prostředky”. Nejničivější důsledky této povahy se projevují v mezilidských, zejména partnerských a rodinných vztazích díky potřebě získat kontrolu nad druhým člověkem, neschopností sebereflexe, neschopností převzít odpovědnost za své jednání a soustavným vyvoláváním pocitu viny. Povaha narcisty se typicky neprojeví hned. Na začátku vztahu bývá okouzlující, obětavý a dokáže navodit dojem až osudového souznění. Postupně se však ve vztahu začíná projevovat skutečná povaha takového člověka, kdy svého partnera pozvolným procesem, který se nazývá přerušované upevňování, dostane do pozice závislosti na jeho názorech, náladách a emočně pozitivním přijetí. Pokud je na narcistovi například v průběhu mateřské a rodičovské žena finančně závislá, je zpravidla dílo zkázy dokonáno i faktickou materiální závislostí. Někdy naopak, zejména v případě skrytých narcistů, dokáží velmi obratně využívat polohu oběti (přišel o práci, protože si na něj zasedl šéf, anebo ho o zakázku připravila bývalá manželka) a nechávají se od svých partnerek bez okolků živit, v těchto případech se projevují parazitickým jednáním. Chování ve vztazích může mít různou podobu od téměř neznatelných naschválů a psychického deptání (trestání tichem, shazování partnera atd.), až po otevřené fyzické násilí.

Osoby, které jsou tomuto jednání po delší dobu vystaveny, často zažívají pocity vnitřního zmatku a začínají pochybovat o vlastním psychickém zdraví. V přítomnosti narcistických osob se i nezúčastněná osoba může cítit bez zjevného důvodu nepříjemně, navzdory tomu, že narcista umí vyvolat neuvěřitelně líbivý vnější dojem. Ve společnosti bývají narcisté často oblíbení a osoby ze sociálně nezávazného prostředí jej mohou označovat za spolehlivého a obětavého přítele, kolegu nebo nadřízeného, zatímco blízké osoby jsou v pokročilejší fázi vztahu vystaveny ponižování a někdy až krutosti. Tato maska je pro lidi z vnějšku často nerozpoznatelná, pokud sami nemají osobní zkušenost s tímto typem chování. Právě tento bod je klíčový pro fázi soudního řízení, kdy je třeba v rámci omezeného prostoru zprostředkovat vhled do situace osobám, které figurují napříč tímto institucionálním spektrem (OSPOD, soudce, mediátor, advokát protistrany). Na tuto oblast se zaměříme jak v rozhovoru, tak následném shrnutí článku.

ROZHOVOR

Narcismus je velmi nadužívaný pojem. Jak můžeme odlišit skutečného narcistu, anebo nositele narcistních vlastností od běžného člověka, který je třeba v rámci složité situace kolem rozvodu a péče o děti zahnán do kouta?

Jak je uvedeno v úvodu, narcismus je záležitostí spektra a nic nelze definovat absolutně. Narcistní rysy máme v určité míře všichni. Každý někdy lže, manipuluje, gaslightuje, ale normálního člověka tyto vlastnosti nedefinují. V nejrůznějších článcích se dočtete například 15 znaků narcisty, ale po přečtení zjistíte, že takový člověk splňuje třeba pouhých 11 z nich. Každý narcista není stejný a ne na každého sedí stejná charakteristika. Je narcista skrytý, grandiózní, komunální a další typy až po závažnější formy jako je psychopatie a sociopatie. Jsou určité rysy, kterým říkáme narcistní rysy, anebo pak vysoce vyvinuté narcistní rysy (např. patologický lhář). Na lhaní se pak nabalují další rysy jako je například manipulace, sobectví atd. Domnívám se ale, že pouze z dlouhodobého zhodnocení situace a vztahu s narcistou lze uvést, zda se jedná o narcismus, anebo je to jen sobecké chování pod tlakem. Setkávám se s klienty, kteří se ke mně objednají na konzultaci, jen aby si ověřili, že mají skutečně co dočinění s narcistou, a to je naprosto v pořádku. Protože oběti narcistického zneužívání jsou po určité době uvrženy do stavu vnitřní nejistoty, zvnitřňují si narcistovu devalvaci a zkrátka přestávají věřit svým smyslům a intuici. Někdy ale samotný vztah i ne nezbytně narcistních jedinců přináší oběma partnerům takovou frustraci, že se k sobě chovají velmi nepěkně, ačkoliv před 10ti nebo 15ti lety měli všechny předpoklady být spolu a prostě jen v určité fázi podcenili situaci a nevyhledali třeba párové poradenství.

Uvedl jste, že narcistů je více typů. Rozvedl byste alespoň ty základní z nich?

Já myslím, že pro naše účely stačí uvést základní dělení na narcisty zjevné, tedy grandiózní a narcisty skryté, tedy zranitelné. Grandiózní narcista je stereotypně vnímaný druh narcisty. Na první pohled macho, nebo je označujeme dnes populárním slovem „šampónek“. Vystupují navenek velmi sebevědomě a sebestředně. Zpravidla bývají i profesně poměrně úspěšní. Jejich nevýhodou ale je, že jsou dobře odhalitelní pro lidi s alespoň základní znalostí psychologické terminologie. Skrytý narcista je komplikovanější, působí na první pohled velmi obyčejným dojmem a často na něj nesedí obecná typologie platící pro grandiózní narcisty. Navenek se může i podceňovat, nebo se třeba umí i omluvit. Často oproti grandióznímu narcistovi nedbá příliš ani o vzhled. Jsou to ale ti nejvíce nebezpeční narcisté právě proto, že jsou pro nezúčastněného člověka na první pohled nerozeznatelní. I samotné oběti žijí léta ve zmatku, protože samy sebe přesvědčily, že mají vlastně dobrého a laskavého manžela nebo manželku, který se pouze občas projevuje krutě a nepochopitelně. V obou případech jsou narcisté lidé plní vnitřního vzteku. Sami se cítí jako oběti – světa, systému, rodinného uspořádání a nejsou schopni převzít odpovědnost za své chování a viní okolí za cokoliv, co nejde podle jejich představ.

Jaká jsou specifika rozchodu s narcistou, zejména pokud jde o majetek a o děti?

Narcista má pocit, že všechno patří jemu. Pokud vezmeme v úvahu převažující model muž narcista, žena oběť, kdy žena vychovává děti a muž vydělává, tak muž má pocit, že vydělané peníze patří jemu, žena je mu jako živiteli povinna poskytovat servis a starat se o děti. V případě rozchodu pak má zákonitě pocit, že má nárok na vše, děti i peníze. Jsou narcisté, kteří se po rozvodu chtějí dětí zbavit, ale je jich minimum. Pro narcisty děti představují ultimátní přísun validace, z pozice rodič – dítě. Narcista nemusí nic dělat a dítě k němu vzhlíží jen v rámci samotného faktu, že je jeho rodič. V případě, kdy do rozvodu se otec o děti nestará, je specifikem rozvodové situace s narcistou, že dojde k radikální proměně jeho postoje. Z otce se stává otec roku. Snaží se dávat dětem čas, kupuje jim dárky a děti na to slyší, zvláště v situacích, kdy doposud otec nebyl až tak emočně či časově zapojen. Narcista je po určitou dobu ochoten vyvinout maximální úsilí být skvělým otcem, upravit si svou pracovní dobu, vynaložit finanční prostředky na aktivity a dárky pro děti, jelikož v takovém případě ví, že změnou přístupu si děti získá a zároveň tím bude ničit jejich matku. Pro narcisty je typické, že děti v naprosté většině používá jako zbraň proti expartnerovi a právě v těchto případech nejčastěji vzniká syndrom zavrženého rodiče.

Jak je to v případě narcistních žen? Je jejich přístup odlišný od mužů?

U žen je to podobné, ale zpravidla situace nejde do takových extrémů. Obecně ale i ženy jako nástroj používají děti a finance, kdy primárním záměrem je připravit partnera o děti a zároveň vykreslit otce v očích dětí v negativním světle. Narcistní ženy se zároveň snaží získat maximální vyživovací povinnost. V poměru mužů a žen trpících narcistní poruchou osobnosti je ale vyšší převaha mužů. Ženy mají zase spíše tendence k hraniční poruše osobnosti, která se však z hlediska důsledků v mnoha ohledech protíná s narcismem. Tam je typická spíše emoční labilita, na rozdíl od narcismu, kde se zase setkáváme s pověstným ledovým klidem, který vyplývá z nedostatku empatie.

Co partneři narcistů? Mají nějaký společný povahový rys?

Oběti narcistů jsou často velmi empatičtí lidé, někdy až tzv. super empati. Takoví lidé jsou na opačné škále než narcista, jsou často v důsledku nějakých svých predispozic z dětství zaměřeni na druhé lidi, jsou to pečující osoby, které pro blaho ostatních neváhají obětovat svůj komfort, což je pro narcistu živná půda. Velmi často mají zkušenost s narcistou ze své nukleární rodiny, proto se nechají zatáhnout do vztahu s narcistou a nechají si postupně líbit více než ostatní lidé. I kdyby ale člověk před vstupem do vztahu s narcistou takové predispozice neměl a z nějakého důvodu zavčas takový vztah neopustil, tak si je po delším čase ve vztahu s narcistou vytvoří a vzniká tzv. kodependentní vztah. Na počátku vztahu často narcista svou oběť zahrne láskou a pozorností, ale postupně se do vztahu vkrádají patologické vzorce. Hezkých chvil ubývá a narcista začíná svého partnera psychicky a někdy i fyzicky deptat, neděje se tak ale soustavně. Narcistovo deptání a propady nálad jsou střídány s laskavostí a záchvěvy starých dobrých časů. Této fázi se říká proces přerušovaného upevňování a je to jeden z nejsilnějších tvůrců závislosti. Dostáváte určitou míru lásky v úvodním období, tento proces je pak přerušen a láskyplné projevy se začínají objevovat řídčeji a nepravidelně, což zaručí narcistovi stálý přísun vašich emocí. Oběť dokáže vyvinout enormní snahu, aby svou „drogu“ v podobě lásky, která tam kdysi byla, dostala zpět.

Je to postaveno na podobném principu jako hrací automaty. Nechají hráče rychle vyhrát, což je opojný pocit, následně se ale prodlužují intervaly mezi výhrami tak, že hráč nakonec přijde o veškeré peníze. Pro oběti narcistů je typická tzv. kognitivní disonance, tedy vnitřní rozpor mezi tím, co cítí nebo v co věří a co racionálně ví. Oběť nebo klient i ve fázi rozchodu stále chce, aby vztah fungoval, nechce se rozejít, přestože ví, že jí vztah ničí. Stále doufá, že když dojde k nějaké nepatrné změně, anebo se bude více snažit, bude více tolerantní, tak se jí vztah podaří zachránit. Naše mysl je uzpůsobena tak, aby byla v harmonii mezi tím, čemu věříme a tím jaké informace získáváme. Ve chvíli, kdy tam vzniká rozpor, tak máme tendenci si z této disharmonie podvědomě ulevovat. Jinými slovy, začínáme si lhát do kapsy. Začínáme se vyhýbat určitým informacím, přátelům, rodině. Klienti přestávají chodit na terapie. Jednoduše se vyhýbají všemu a všem, kdo jim připomíná nefunkčnost vztahu a chtějí uvěřit tomu, že se narcista změnil, že tentokrát vztah může a bude fungovat. Na konci vztahu a v rámci dobře nastaveného rozvodu nebo rozchodu musí i sám klient přijmout bolestivou pravdu v tom, kdo narcista skutečně je, oplakat společně strávená léta, rozhodnout se nastavit si pevné hranice a posunout se dál.

Je nějaká možnost z pozice přítele nebo příbuzného partnera narcisty ho nějakým způsobem z této situace zachránit, otevřít mu oči?

Bohužel ne. Tuto otázku mi často pokládají příbuzní, hlavně maminky obětí. Musíte respektovat fázi vztahu ve které se oběť s narcistou nachází, být dobrou maminkou nebo kamarádkou, abyste neztratily kontakt a důvěru této osoby. Když lidi začnete přesvědčovat ve chvíli kdy na to nejsou připraveni, začnou se Vám buď z vlastní vůle nebo za přispění narcisty vyhýbat. Jediná možnost je počkat si na určité momentum, kdy se vztah dostane do propadu a oběť Vám začne znovu naslouchat. Bohužel tyto vztahy se vyznačují opakovanými rozchody a návraty, přičemž každý návrat v sobě nese horší a horší důsledky. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by nějaká další šance vztah vylepšila, naopak. Bohužel nikdo ale nemůže přebírat odpovědnost za někoho, kdo se odpovědnosti chopit nechce, nebo na ni není dostatečně připravený.

Okolo narcismu je rozvětvená terminologie, které jsme se už na několika místech dotkli. Můžete představit pár hlavních pojmů?

Celý projev narcistů je založen na manipulaci. Narcista již od dětství, ať už z jakýchkoliv důvodů, cítí vnitřní nedostatečnost, cítí se být nemilovaný a nepřijatý. Takže se od dětství učí lhát a vytváří si nepravou představu o sobě. Je to určitá vnitřní sugesce, které věří. Jeho nejbližší člověk, tj. partner má pod tuto slupku dříve nebo později náhled. Lépe řečeno skrze blízkost vztahu postupně vychází na povrch některé skutečné povahové rysy, které narcista není schopný plně skrýt. Po fázi ukotvení vztahu a své pozice, které říkáme idealizace nebo bombardování láskou, narcista tuto masku přestává postupně držet. Jakmile ale s touto skutečností začnete narcistu konfrontovat, stanete se najednou předmětem jeho devalvace, a to jak v soukromí, tak veřejně. Oběť je povýšeně označována za závistivou, zhrzenou, anebo hysterickou.

Mezi typické nástroje narcisty patří gaslighting, což je zpochybňování reality druhého člověka.[2] Narcista například popírá, že by kdy řekl nebo udělal věc, která je naprosto nepochybná, anebo zpochybňuje pocity druhého v návaznosti na oprávněnou výtku. Například je-li usvědčen z nevěry, pak vehementně událost zapírá a manželce spílá, že je přehnaně žárlivá,  přecitlivělá, anebo rovnou šílená.

Další v souvislosti s narcismem užívaný pojem jsou létající opice[3]. To je termín pro lidi, kteří jsou zmanipulovaní, popřípadě naverbování narcistou a jeho rétorikou, které se snaží narcista získat na svoji stranu, ve snaze poškodit oběť. Tyto osoby v zásadě nemají, nebo nemusí mít postranní úmysly. Chtějí prospět vašemu vztahu, anebo přispět k řešení situace, ale přebírají narcistovu verzi reality, v rámci které je na vině oběť: „Vždyť on to s tebou myslí dobře, podívej, nebije tě, nepije, nosí domů peníze, chceš snad rozbít dětem rodinu?“ Do pozice létajících opic se ale dostávají právě i pracovníci z OSPODu a soudci, kteří ve snaze přimět strany k dohodě nařizují opakované mediace, anebo jen bagatelizují závažnost jednání narcisty. Tady ale bohužel soudní aparát bez ucelenější edukace v této oblasti nemá kapacitu v omezeném čase situaci zcela nazřít. Zároveň proto doporučuji klientům ve fázi začínajícího rozvodu, aby byli proaktivní a aby zašli na policii, nebo na OSPOD dříve, než se tam vypraví narcista a se svým pověstným charismatem je „infikuje“ svou verzí reality.

Narcista je dále velmi zručný v přehazování vlastních problémů na vás, tzv. projekci. Narcista, který lže, obviňuje paradoxně ze lhaní vás, pokud se od narcisty nedočkáte pohlazení, obviňuje z fyzického chladu Vás a tak dále. Tato obvinění jsou v očích oběti tak absurdní, že podléhá snaze je vysvětlit a vyvrátit, obhájit se. Je to ale ztráta času. Narcista nemá sebereflexi. Klíčovým nástrojem narcisty je ale především práce s vinou, která u jeho obětí díky jejich empatii a vlastním predispozicím z dětství skvěle funguje. Často pracuje s pojmy nikdy nebo vždycky. „Ty nikdy neuklidíš, ty vždycky dětem všechno dovolíš, ty jsi se nikdy neomluvila.“ Narcista dokáže naprosto ovládnout diskusi prostřednictvím manipulativní techniky zvané slovní salát (word salad). Narcisté mají v rámci odvracení pozornosti od jejich problematického přístupu a vyhýbání se odpovědi na přímou otázku tendenci spřádat nekonečná vyjádření s větvenou tematikou, která jsou směsí polopravd, lží, komplimentů, urážek i pseudologiky, na konci kterého se tazatel jednoznačné odpovědi zpravidla nedočká. Další výhodou taktiky slovního salátu, ať už v rámci výslechu nebo i v běžné komunikaci je, že pokud s vámi někdo takto dlouhodobě komunikuje, jednou za čas míra přeteče a vy vybouchnete. A to je přesně to, co se narcistovi hodí do krámu. Narcista se okamžitě dostává do morálně nadřazené pozice a poukazuje na psychickou labilitu oběti, v případě že padnou i ostřejší slova, má okamžitě trumf v podobě osočení z vulgarity. Tím opětovně dostává oběť do podřízenosti a dále může pracovat s distribucí viny.

Tím směřujeme k další otázce. Lze doporučit nějakou stručnou strategii pro soudní řízení s narcistou?

Zdůraznil bych především to, co praktikuji se svými klienty. Před jednáním je potřeba především klienta zklidnit a projít s ním nastavené cíle. Pro účely výslechu je nutné, aby se pokud možno co nejvíce odosobnil od problému. Narcista se bude pokoušet oběť diskreditovat, bude používat lživá vyjádření. Klient, pokud se nebude jednat o závažné obvinění, musí být připraven v klidu si vyslechnout narcistův projev, jednoduše a odosobněně zareagovat a vrátit se zpět k původnímu tématu. Například pokud v rámci výslechu uvede, že matka dětem nikdy v zimě nedává čepici, pak se mu podaří dosáhnout toho, že se pozornost přenese z něj na matku. Ta stráví svůj výslech vyvracením skutečnosti, která nejenže není pravdivá, ale lze ji rovněž velmi těžko prokázat.

Na obranu proti slovnímu salátu narcisty je účinná technika tzv. rozbité desky. Znovu a znovu opakovat původní otázku, dokud narcista nebude donucen uspokojivě odpovědět. Toto je úkol zejména advokáta v rámci výslechu protistrany. Velká část interakce s narcistou je založena zejména na tom, že klient je nucen reagovat na situace vyvolané narcistou a na jeho tvrzení. Klient a jeho advokát, byť je to nesmírně obtížné, by se měli dostat do pozice, kdy mají svou část sporu pod kontrolou a především se vyjadřují a nikoliv reagují. U obětí narcistních partnerů se často setkávám s tím, že se snaží předvídat přání a tužby narcistního expartnera. Klient by měl být přenastaven do pozice, kdy v prvé řadě hájí své zájmy a zájmy dětí. Tedy být primárně aktivní, nikoliv re-aktivní. Pokud narcista v daném případě obratně lže, je třeba připravit klienta na to, že bude lhát i u soudu. Vůči řečené lži, pokud má pro řízení nějakou podstatu, je třeba se pouze klidně a stručně vymezit, například větou „Nepřekvapuje mě, že to manžel říká, protože toto uvádí velmi často, ale já s tím nesouhlasím.“ a dále pokračovat v rámci připravené strategie a vlastní agendy.

Doporučil byste nějakou edukaci ohledně podstaty narcismu vůči společným dětem? A případně v jakém věku?

V prvé řadě je důležité nepřebírat odpovědnost za to, aby děti měly dobrý vztah s druhým, narcistním rodičem. Jde zejména o to, pokud jde o matku, tak aby byla dětem dobrou mámou a jestli mají děti dobrý nebo špatný vztah s otcem, tak to již nechat na zodpovědnosti otce, ať je jakýkoliv. Nenarcistní rodič by měl být maximálně přítomný, měl by hasit požár aktuálních bolístek, ale nepovzbuzovat dítě v opačném vnímání, než samo zažívá. Například netvrdit, že narcistní rodič má dítě rád, že se dítěti nevěnuje jen proto, že má spoustu práce, nebo že to, co dítěti otec řekl, nemyslel vážně. Tímto by matka předávala dál nefunkční model a podrývala důvěru dítěte ve vlastní pocity a maskovala pravou realitu.

V zásadě nedoporučuji vysvětlovat dětem, že je druhý rodič narcista, a to bez ohledu na věk. Děti si k takovému závěru dojdou samy, zpravidla ale až v dospělosti. Nejdůležitější je být pro děti přítomným a dobrým rodičem, v té míře jakou zvládnu, a když vidím, že druhý rodič dětem škodí a manipuluje s nimi (nemluvím však o závažných formách, jako je fyzické násilí nebo zneužívání), je třeba pouze konstatovat fakta, nikoliv užíváním přívlastků „tatínek je lhář“, ale pojmenováním situace „toto není pravda“. Doporučuji se tedy vyvarovat přímého hodnocení druhého rodiče a pokud se nejedná o závažnější formy manipulace nebo zneužívání dětí, reagovat jen na impulzy, se kterými dítě samo přijde.

Jaká je perspektiva do budoucna v rámci dalšího rodinného fungování?

Je třeba klienta připravit na to, že soudem to teprve začíná. I v rámci dalšího fungování bude zažívat stres a je se s tím potřeba smířit a vnitřně to přijmout. Soud vymezí základní mantinely fungování, bohužel ale ani „papír“ neošetří vše. Do budoucna je tedy třeba pracovat na vlastní míře subjektivně prožívaného stresu. Čím více nudným se pro tohoto člověka stanete, tím menší má narcista tendenci dále škodit. Tato strategie se jmenuje „grey rock“ (šedá skála) a jejím účelem je se stát pro narcistu emočně nezajímavým. Svou pozornost přesune k další oběti, nejčastěji k novému partnerovi, který mu dá čerstvou emoční potravu. Je dobré si také uvědomit, že přestože často vnímáme narcisty jako koncentrované zlo, není to hra na dobráka a padoucha, potažmo oběť a predátora. To, co zde má uzdravující moc, je se vnitřně vymanit z role oběti a převzít zodpovědnost za to, co se děje a co se stalo. Je důležité, aby narcista přestal definovat život oběti. Přijmout, že život s narcistním spolu-rodičem nebude takový, jak si ho člověk pro sebe a své děti představoval, ale i tak může být plnohodnotný. Je to jako když si špatně zlomíte nohu, už budete patrně doživotně kulhat, stále ale můžete prožít kvalitní a aktivní život, i když už pravděpodobně nezaběhnete maraton.

Shrnutí praktických tipů pro bývalé partnery narcistů a jejich advokáty

Na základě toho, co zaznělo výše, se nyní pokusíme stručně shrnout problematiku a specifika rozvodu, především pak fázi opatrovnického řízení s bývalým partnerem narcistou. Ať už se aktuálně rozcházíte, anebo máte již rozchod za sebou a chystáte se na institucionální úpravu Vašich vztahů (majetkové vypořádání, péče o děti), je důležité se důkladně připravit. V procesu rozvodu s narcistou v podstatě fungují opačná pravidla, než která jsou doporučovaná v rámci „normálních“ rozchodů, pokud jsou v nich děti. Během běžného rozchodu se doporučuje otevřeně a co nejvíce komunikovat s bývalým partnerem a svatým grálem všech institucionálních pracovníků je „především se dohodnout“.

Partneři, kteří za sebou mají určitý vztahový úsek, vědí, anebo začínají zjišťovat, že v těchto případech je dohoda v podstatě nemožná. Ačkoliv se narcista veřejně dovolává dohod a kompromisů, sám jich zpravidla není schopen. Narcista není ochoten respektovat žádná pravidla, ale snaží si je přizpůsobovat svým potřebám a zájmům. Je také mistr ve vyvolávání zmatku a konfliktů i na základě zdánlivě banálních situací. Má tendenci překračovat již nastavené hranice, například zasahovat do času dětí u druhého rodiče, ať už nečekanými návštěvami, neustálými telefonáty, anebo vyzvedáváním dětí ze školky či školy mimo jemu určený čas. Pokud jste již nějaké dohody dosáhli, bývá často porušována a narcista se brání tomu mít vše „černé na bílém“ pod záminkami, které zní zdánlivě logicky (apelace na předchozí dobré vztahy, potřeba flexibility s ohledem na potřeby dětí atd.).

1. Snažte se omezit komunikaci pouze na faktické záležitosti, vyhýbejte se osobním rozhovorům a omezte sdělování informací soukromého charakteru. Zásadní informace vyžadujte pouze písemně, zvláště v oblasti finančních dohod anebo plánovaného rozpisu péče o děti, včetně konkrétních časů a míst předávání. Snažte se předcházet problémům a harmonogram na období svátků a prázdnin si domluvte v dostatečném předstihu a rovněž písemně. Vyhněte se jakýmkoliv šedým zónám, kdy by mělo být něco na operativní dohodě. I ústní dohody je vhodné stvrdit emailem, či jinou dokladovatelnou písemnou komunikací, přestože ani to nezaručí jejich dodržování. Narcista často používá argumenty, že příslušné dohody byly uzavřeny za jiných okolností, případně, že byl nucen harmonogram porušit v zájmu dítěte nebo s ohledem na mimořádnou událost. Narcisté bývají velmi zruční ve vyvolávání chaosu, ze kterého nakonec viní expartnera.
   Vzhledem k tomu, že jejich oběti jsou typicky velmi, až přehnaně empatické, je pro ně osočení z nekalých úmyslů („jde ti jenom o peníze“), případně ze špatné péče o společné děti („zničíš naše děti“), velmi funkčním nástrojem manipulace. Klient, který přichází v rámci předsoudní přípravy, se tedy musí psychicky obrnit, nastavit si pevné hranice a jasný kurz směřování. Narcista, který vidí, že mu bývalý partner uniká za hradbou stručné komunikace odkláněné přes právního zástupce, se bude pokoušet získat oběť zpět apelací na obnovení „normálních“ vztahů a komunikace. Na toto je třeba klienta připravit za pomoci terapeuta nebo kouče specializujícího se na narcismus.
2. Obklopte se zkušeným týmem profesionálů. Pro tyto účely doporučujeme se jednoznačně nechat zastoupit advokátem, pokud možno takovým, který má povědomí o narcismu a je si vědom úskalí při vyjednávání s tímto osobnostním typem. Zároveň je dobré si zajistit i profesionální pomoc u terapeuta, anebo kouče, který je seznámen s problematikou narcismu. Nezřídka se totiž stává, že oběti narcistického zneužívání jsou sekundárně traumatizovány v rámci terapie, kdy má terapeut tendenci popisované problémy bagatelizovat, případně zaměří pozornost na klientovu „přehnanou citlivost“. To se týká zvláště obětí skrytých narcistů, kteří své zneužívání praktikují podprahově a nenápadně.[4] Ideální je kombinace alespoň jednoho týmového sezení v sestavě klient – advokát – terapeut, na kterém se podaří připravit klienta na všechna úskalí v rámci soudního řízení i předvídatelných kroků narcisty mimo ně. Je tak jednak zajištěna edukace advokáta a zároveň nastavena vhodná strategie obrany na případné výpady narcisty. Je třeba být připraven na to, že narcista nebude postupovat férově, bude překrucovat skutečnost, otevřeně lhát a v oblasti financí zatajovat majetek a zkreslovat příjmy.
3. Buďte aktivní. Pokud se jedná o opatrovnické řízení, doporučujeme kontaktovat OSPOD ještě dříve, než bude ustanoven opatrovníkem v rámci řízení. Z praxe se ukazuje, že narcista ve většině případů kontaktuje OSPOD jako první, často jen neformální návštěvou, kdy se půjde „jen tak poradit“. Následně má pak klient už omezenou možnost zvrátit úvodní narativ narcisty. Vzhledem ke skutečnosti, že narcismus je poměrně nadužívaný pojem, nedoporučujeme před ostatními označovat narcistu jako narcistu, nýbrž se zaměřit na popis jednotlivých rysů chování, které je třeba podpořit stručnou kazuistikou, kterou pokud možno máte alespoň částečně důkazně podloženou. Znalecké posouzení rodiče při podezření na určitou psychopatologii je sice možné, nicméně v praxi se k němu přistupuje spíše ojediněle. Jednak je to dáno aktuálním nedostatkem znalců, tudíž nařízením psychologického, popř. psychiatrického přezkoumání znamená další prodloužení celého řízení v řádu měsíců a dále pro takový postup musí být dána jednoznačná argumentace. Pokud se narcista nedopustí výraznějšího excesu (únos dítěte, fyzické násilí) a pohybuje se na škále drobných, nicméně soustavných naschválů, je obtížné prokázat, že na pozadí takového jednání stojí určitý psychopatologický rys. Bohužel soustředěná edukace profesionálů zapojených do procesu péče o dítě v této oblastí chybí, a pokud taková osoba nemá sama osobní zkušenost s narcismem, je pro nezúčastněného člověka během limitovaného času téměř nemožné narcistu prohlédnout. Pokud dochází k fyzickému násilí, anebo třeba k vniknutí narcisty do bytu bývalého partnera proti jeho vůli, doporučujeme vše ohlásit na policii.
   V případě, že je dohoda s narcistou silně nefunkční, případně bývalý partner odstěhuje děti z oblasti dosavadního bydliště nebo je bez souhlasu druhého rodiče odhlásí ze školy nebo školky, doporučujeme před rozhodnutím soudu podat návrh na předběžné opatření na prozatímní úpravu poměrů. V podstatě jedním z hlavních doporučení je neustupovat nátlaku narcistního expartnera s vidinou toho, že se následně situace zklidní. Nezklidní. Je potřeba co nejdříve nastavit pevný právní rámec vzájemného fungování a dát narcistovi najevo, že budete důsledně vyžadovat jeho respektování.
4. Návrh na úpravu péče o děti je třeba důkladně připravit tak, aby pokrýval veškeré možné eventuality. Doporučuje se minimalizovat jak šedé zóny, které by mohly být polem působnosti pro případnou diskreci narcisty, tak i společný čas s narcistou. Doporučujeme předávat děti přes předškolní a školní zařízení a zakotvit i podrobné schéma předání pro případ nemoci, či školních prázdnin a svátků. Samozřejmostí je uvést přesné časy a místa předávání. Pokud je předávání určeno v místě bydliště rodičů, doporučujeme zavést pravidlo, aby předávající rodič vozil dítě do bydliště přebírajícího rodiče. Odpadnou tak případy, kdy klient dorazí do bydliště narcisty a dítě není ani fyzicky, ani psychicky připraveno k předání (narcista například dítěti chvíli před příjezdem přebírajícího rodiče zapne pohádku nebo mu dovolí hrát běžně zakazovanou počítačovou hru). Pokud se předává u přebírajícího rodiče, narcistní rodič tak musí alespoň dítě fakticky zabalit a dopravit ho do bydliště druhého rodiče a redukuje (nikoliv eliminuje) se tím prostor pro obstrukce v rámci předávání dětí.
   Ačkoliv ne všechna pravidla společného fungování lze uvést do výroku rozsudku, apelujte v písemných i ústních podáních na soud, aby další pravidla uvedl alespoň do jeho odůvodnění (např. příkladmý výčet mimořádných nákladů jdoucích mimo rámec výživného a rozdělení jejich plateb mezi rodiče[5], pravidla komunikace, pravidla předání v případě nemoci atd.). Jak bylo řečeno výše, v rámci porozchodového fungování je jedním z hlavních doporučení pro rodiče zachovat pokud možno společnou péči se dvěma velmi prostupnými domácnostmi. Bohužel naprostý opak platí pro rodičovství s narcistou. Téma společného rodičovství je z jeho strany využíváno pro manipulaci bývalým partnerem, vměšování se do jeho soukromého života, někdy až šikanu, přičemž pro děti takový systém představuje jen další traumatizaci a zmatek v následném uspořádání. V zahraničních zdrojích se objevuje názor, že jediným životaschopným modelem následné péče o děti v případě narcisty je tzv. paralelní rodičovství (parallel parenting), tedy velmi striktně oddělený čas každého rodiče s dětmi s velmi pevnými hranicemi nastavenými proti zasahování do času druhého rodiče[6].
5. Nenechte se zatáhnout zpátky do hry. V rámci řízení má soud i ostatní pracovníci zapojení do opatrovnického řízení tendenci vést strany k dohodě, nařízením mediace, anebo prostřednictvím nejrůznějšího párového poradenství. Narcista má většinou tendence tyto instituce využívat k dalšímu natahování procesu a deptání bývalého partnera. Pokud se klient snaží vyhýbat přímé konfrontaci s narcistou a vede komunikaci přes advokáta, je toto vítaná příležitost vtáhnout expartnera zpět do hry, protože tato sezení probíhají většinou bez právních zástupců.
   Narcisté budou plevelit čas mediace slovním salátem, a když v rámci něj narazí na dostatečně konfrontační téma, které vybudí expartnera k reakci, pak je struktura mediace naprosto ztracena. Je úkolem zkušeného mediátora anebo poradce mít schopnosti moderátora politických debat a vracet stručně narcistu k meritu věci. Klient zároveň musí disciplinovaně nenasedat na narcistova emocionálně zabarvená anebo vysloveně lživá vyjádření. Když je zapotřebí vyvrátit narcistou pronesenou lež, je třeba to udělat stručně, bez hlubšího zabřednutí do tématu. Pokud v rámci jednoho, maximálně dvou sezení u mediátora nedojde k žádnému hmatatelnému pokroku a proces je blokován slovním salátem, doporučujeme ukončit mediaci a trvat na autoritativním rozhodnutí soudu.
6. V rámci samotného řízení platí veškerá shora uvedená pravidla:

• Základem je precizně sestavený návrh s maximální mírou podrobnosti ve všech předvídatelných oblastech.
• Pokud jsou některé části návrhu nevykonatelné, tj. jejich text nelze převzít do textu výrokové části, je třeba apelovat na soud, aby zazněly alespoň v textu odůvodnění, případně žádat o poučení rodiče ze strany soudu, které bude zaprotokolované.
• S klientem doporučujeme učinit podrobnou přípravu na jeho výslech, zejména v části dotazů protistrany. Pokud se klient bude obhajovat proti domnělým pokleskům tvrzeným narcistou, dostane se zbytečně do defenzivy a zkonzumuje svůj čas obranou před smyšlenými obviněními. Klient také často frustrován léty společného soužití může u soudu pod tlakem narcistových obvinění ztratit nervy, působit zmateně, labilně a nesympaticky, čímž se podpoří narcistův narativ o komplikované povaze oběti. Klient si může s advokátem domluvit znamení, na základě kterého ho advokát při výslechu upozorní, že zabředává do nežádoucí defenzivy a dá mu na vědomí, aby se vrátil zpět k podstatě věci.
• Advokát by měl být pečlivě připraven na všechny eventuality a být seznámen s potenciálními tématy, které by narcista mohl považovat za nosná v rámci diskreditace druhého rodiče. Narcisté mají utilitární vztah k pravdě, jsou schopni lhát i o prokazatelných záležitostech, a proto je dobré mít připravené písemné důkazy alespoň proti předvídatelným tvrzením. Není třeba je aktivně zakládat do spisu, ale učinit tak pouze v případě, když narcista tvrdí opak, a to za účelem zpochybnění jeho celkové věrohodnosti.
• Souběžně je třeba se vyvarovat zahlcení soudu důkazním materiálem, k čemuž má klient tendence, protože narcistní zneužívání většinou sestává z množství drobných lstí a naschválů a lze jej rozpoznat spíše v souvislostech, než izolovaně z „velkých prohřešků“. Mělo by být na posouzení advokáta, které záležitosti mají právní relevanci a jakou kazuistiku uvést do vyjádření na soud, aby co nejvěrněji postihovala podstatu problému, protože klient může mít diametrálně odlišná klíčová témata.

Výše zmíněná pravidla jsou pouze špičkou ledovce celkové situace, pravděpodobně nepomohou záležitost zcela vyřešit, mohou však zefektivnit celý proces, případně alespoň dopomoci s pochopením problému. Jak vyplývá z textu, problematika narcismu a psychického zneužívání je na rozdíl od otevřeného fyzického násilí velmi těžko uchopitelná, ačkoliv je svými patologickými důsledky pro rodinný život neméně ničivá. Zatímco na pomoc obětem fyzického násilí je náš systém již institucionálně alespoň v základních ohledech vybaven, psychické zneužívání je stále spíše přehlíženo a bagatelizováno. Psychické týrání je sice pod domácí násilí terminologicky podřazeno, ale povědomí o této problematice ze strany odborníků zapojených do procesu rozvodu a péče o děti je v tomto ohledu nedostatečné a osvěta a edukace stále velmi podceňovaná. Je to přirozeným důsledkem horší prokazatelnosti takového jednání, nezanechává fyzické stopy, ale související traumata jsou o to hůře léčitelná. Samostatnou kategorii pak tvoří otázka dopadu výchovy narcistního rodiče na děti, která zdaleka přesahuje rámec tohoto článku a které jsme se dotkli jen okrajově. Tento text je tedy spíše skromným pokusem o přispění k veřejnému povědomí v této oblasti a příkladem toho, že ne vždy jsou volná dohoda rodičů a další stereotypně přijímaná doporučení ohledně porozvodového uspořádání rodiny nejvhodnějším řešením situace.

Zdroj: epravo.cz

Řešíte rozvod nebo rozchod s narcistní osobou? Potřebujete právní zastoupení v řízení o péči oděti nebo při rozvodu? Potřebujete poradit i s vypořádáním společného majetku? Obraťte se na nás!

Mgr. Daniela Holá, advokátka

Petr Kinkor, kouč a expert na narcismus
www.petrkinkor.cz

Další zdroje:

Miraza Debbie, Jak odhalit skryté narcisty a bránit se jim, Grada Publishing, a.s. 2022

Bonelli, Raphael M., Mužský narcismus, Portál, 2018

Röhr Heinz-Peter, Narcismus – vnitřní žalář, Portál 2001

Jandová Lucie, Život s narcisem – Více než příručka pro srážku s psychopatem, Jandová Lucie 2021

Ross Rosenberg, Syndrom lidské přitažlivosti, Dauphin, 2019

Selma Evans, Co-Parenting With A Narcissist, Selma Evans 2023

https://www.medicalnewstoday.com/articles/co-parenting-with-a-narcissist#avoid-negativity

https://www.psychologytoday.com/us/blog/love-in-the-age-narcissism/202107/co-parenting-narcissist-the-impossible-dream

---

[1] http://petrkinkor.cz/2020/11/09/narcismus-je-popis-rysu-osobnosti-nikoliv-diagnoza/

[2] Vychází z Oscarového filmu plynové lampy (Gaslight, 1944) , ve kterém manžel tlumí osvětlení v domě, přičemž přesvědčí manželku, že se jí to jen zdá a ona přichází o rozum.

[3] Tzv. Flying monkeys. Termín převzatý z filmu Čaroděj ze země Oz, ve kterém zlá čarodějnice začaruje létající opičky, aby pro ni dělali špinavou práci.

[4] Miraza Debbie, Jak odhalit skryté narcisty a bránit se jim, Grada Publishing, a.s. 2022, str. 28-29

[5] Toto je problematické zvláště u střídavé péče, kdy se obvykle stanovuje pouze vzájemné výživné, kterým se vyrovnává životní úroveň rodičů, ale není zpravidla vyjasněno, kdo je plátcem nákladů vynakládaných na děti, jako je ošatné, platby za kroužky a aktivity dětí, náklady na zdravotní pomůcky atd.

[6] https://www.psychologytoday.com/us/blog/love-in-the-age-narcissism/202107/co-parenting-narcissist-the-impossible-dream