V tomto seriálu Vám představíme úvod do problematiky rozvodu, a hlavně opatrovnického řízení a spolurodičovství s tzv. vysoce konfliktní osobou (high confict personality), což je eufemistické označení pro člověka, kterému se laicky říká narcista. Tento pojem, ačkoliv je relativně výstižný, je poněkud zprofanovaný, proto přebíráme terminologii, která je již zavedená v odborné zahraniční literatuře tak, aby byly informace z tohoto článku využitelné i pro další studium v cizojazyčných zdrojích, které jsou ohledně tohoto tématu mnohem rozpracovanější. Pro zjednodušení dalšího textu je používán pojem narcista, či narcistní, ovšem nikoliv jako diagnóza (neříkáme, že tyto osoby trpí poruchou osobnosti), ale jako pojmenování určitého osobnostního stylu (stejně jako introvertní, extrovertní, anebo melancholický) a vlastností, které jsou popsány níže.
Cíl tohoto seriálu
Cílem seriálu Rozvod a spolurodičovství s narcistou je jednak zvýšit u odborné veřejnosti povědomí o tomto tématu a také přinést ucelený návod pro rozvádějící se rodiče, kteří jsou v roli oběti narcistického zneužívání, tak jak jsme ho dali dohromady spolu s kolegy, kteří se věnují rodinnému právu, a to na základě konzultací s odborníky z řad mediátorů, terapeutů a psychologů, dostupné literatury, a hlavně našich zkušeností s těmito vysoce konfliktními typy rozvodů včetně opatrovnického řízení.
Komu je tento seriál určený?
Seriál je určen nejen odborníkům působícím v opatrovnickém řízení, ale především těm, kteří se s touto problematikou potýkají v každodenním životě, a to jak pracovním, tak i osobním. Přinášíme v něm základní pojmy, úskalí, ale i tipy nashromážděné z teorie a praxe, pro „úspěšné“ zvládnutí rozchodu, rozvodu a následného rodičovství.
Kdo je narcista?
Jako narcistu si většina lidí představí někoho, kdo je až úsměvně zaměřený na svůj vzhled a na svou image, což je ale velmi povrchní představa, která se navíc týká pouze určitého typu narcistů. Ve skutečnosti jde o jedince s velmi destruktivním chováním, kteří mají sklony psychicky a někdy i fyzicky deptat své nejbližší. Typické je pro ně manipulativní a mstivé chování, pocit vlastní nadřazenosti, včetně přesvědčení, že mají privilegované postavení ve vztahu ke společným dětem.
Tito lidé mají zkreslené vnímání sebe sama a za své chování zpravidla nejsou schopni převzít odpovědnost, což se projevuje různými ego-obranými mechanismy, které spočívají ve lhaní, projekcích a distribuci viny na své okolí. Jsou mistři ve zkreslování reality a sami se často v rámci konfliktu prezentují jako oběť, ať už okolností anebo jednání druhých. Mluvíme tedy o problematice narcistického zneužívání, které v mezilidských vztazích působí zničující silou. Nejde samozřejmě jen o vztahy rodinné, kterým se v tomto seriálu budeme věnovat, ale i o vztahy přátelské a pracovní. Většina lidí zažila situaci, kdy přítomnost, byť jediného toxického člověka na pracovišti či ve skupině dokázala rozložit celý kolektiv, včetně dalekosáhlých dopadů do osobního života. Může se jednat o vysoce funkční, inteligentní a ve svém oboru úspěšné jedince, kteří se těší všeobecnému uznání, stejně tak jako o společensky problematické osoby, parazitující na svém okolí. Bližšímu popisu narcistického chování v partnerských a rodinných vztazích se budeme věnovat v samostatném dílu tohoto seriálu.
Problematika narcismu v ČR a ve světě
Ačkoliv v České republice je tato oblast odborně velmi málo pokrytá, v zahraničí, zejména ve Spojených státech amerických, je tomuto tématu věnováno množství publikací a stále více odborníků, ať už psychologů, psychoterapeutů, ale i specializovaných advokátů se této oblasti věnuje. Je to dáno i větší otevřeností americké společnosti v otázkách duševního zdraví a lepší dostupností psychologické a psychiatrické péče, díky které je tato společnost také o něco lépe prodiagnostikovaná, tudíž odtamtud můžeme čerpat cenná statistická data, rady a trendy.
Statistiky
Pokud se tedy podíváme na statistiky, zjistíme, že samotná narcistická porucha osobnosti je poměrně vzácná. V populaci se mluví o zastoupení 1 – 6 % lidí s touto plně rozvinutou poruchou osobnosti. Takové číslo nevypadá nikterak významné, ale narcistické rysy chování, vykazují i lidé s hraniční poruchou osobnosti, disociální poruchou osobnosti (sociopatie), histrionskou a paranoidní poruchou osobnosti. Vzhledem k tomu, že poruchy osobnosti se projevují na spektru, máme tu i velkou skupinu lidí, kteří nejsou diagnosticky odchyceni v rámci plně vyvinuté poruchy osobnosti, ale manifestují do určité míry její jednotlivé znaky.
Podle nedávných výzkumů ze Spojených států (National Institutes of Health Studies, citované v knize Parallel Parenting Solution, Carl Knickerbocker JD, str. 7) se ukazuje, že výskyt těchto osobnostních poruch se zvyšuje. Například zatímco ve věkové skupině nad 30 let vykazuje narcistickou poruchu osobnosti „pouze“ 3,2 % populace, u mladších ročníků (mezi 20 – 30 lety) je to 9,4 % populace (v průměru se jedná o 6,2 % populace). Pokud se podíváme na další souhrnná čísla, pak hraniční porucha osobnosti se vyskytuje u 5,9 % populace, disociální porucha osobnosti u 3,6 % populace, histriónská porucha osobnosti se vyskytuje u 1,8 % populace a paranoidní porucha osobnosti u 4,4 % populace. Pokud si tato čísla sečteme, získáme obrázek, ve kterém více než 20 % populace trpí některou z těchto poruch osobnosti, a to jsou pouze ti, kteří skórovali v diagnostickém testu.
Pak tu máme velkou část populace, která nemá plně rozvinutou poruchu osobnosti, ale pohybuje se někde na subklinickém spektru a vykazuje různou měrou narcistické rysy. A právě tato nezanedbatelná skupina se kumuluje v kancelářích rodinných advokátů, OSPODů a v soudních síních, neúměrně zatěžuje celý opatrovnický systém a vytváří konfliktní a traumatické rodinné vzorce s dalekosáhlou mezigenerační zátěží. Je tedy více než na místě, aby profesionálové pracující v soukolí opatrovnického řízení věnovali této problematice zvýšenou pozornost, protože právě tato skupina by měla být adresátem autoritativní intervence ze strany celého systému tak, aby nastaveným režimem péče trpěly co nejméně společné děti a dostalo se rovněž podpory druhému rodiči, který je v nezáviděné pozici celoživotního sparring partnera s touto vysoce konfliktní osobou.
Na co se můžete v tomto seriálu těšit?
Po dnešním úvodu do problematiky nás čekají tyto díly:
· Vztah a spolurodičovství s narcistou
· Ukončení vztahu, rozchod a předrozvodový check-list
· Možnosti alternativního řešení sporu, terapie, mediace a její limity
· Jak sestavit návrh na úpravu poměrů k dětem
· Jednání před soudem
· Rozhodnutí a následné uspořádání
· Sdílené rodičovství, paralelní rodičovství a další vyhlídky do budoucna
· Shrnutí terminologie, další zdroje a literatura
Doufám, že Vás seriál zaujme a budu se těšit u dalších dílů. Seriál je dostupný také na LinkedIn.
Řešíte rodinné problémy a máte pocit, že Váš protějšek je narcista? Potřebujete řešit rozvod či rozchod a úpravu poměrů ke společným dětem? Kontaktujte nás! Naše kolegyně má s touto problematikou dlouholeté zkušenosti a ví, jak v dané situaci nejlépe postupovat.
Mgr. Daniela Holá, advokátka
