A jsme ve finále. V tomto díle se ohlédneme za celým seriálem a přidám sem tipy na zdroje, které byly kromě praxe mou hlavní inspirací pro tvorbu tohoto seriálu.

Shrnutí

Úvodem bych chtěla poděkovat za všechny reakce, které se mi sešly a které jsou všechny veskrze pozitivní. To mě znovu utvrzuje v tom, jak potřebné je toto téma otevírat. Vleklý rodičovský konflikt bude málokdy pouze dílem náladovosti, či zhrzenosti jednoho z rodičů. Jejich jmenovatelem je nejčastěji právě osobnostní patologie (alespoň) na jedné straně sporu. Poukázání na schematičnost narcistického osobnostního stylu a vztahové dynamiky s narcistou by mělo vést k lepšímu pochopení jádra problému a tím nasměrování k možnostem jeho řešení. Právě v těchto případech je nutné, aby se institucionální pracovníci neomezili na předání letáčku o výhodách sdíleného rodičovství, ale pokud mají na zřeteli skutečný „nejlepší zájem dítěte“, měli by se pokusit uchopit věc spíše autoritativně.

Právě kategorie středního typu narcisty (tedy s výjimkou maligního narcisty a vyloženě psychopatického jedince) byla ústředním tématem tohoto seriálu. Průměrný narcista je posedlý svou image, tudíž je ochotný držet určité sociálně podmíněné meze a dokáže být částečně usměrněn patřičnou autoritou. Pokud by byl opatrovnický systém proškolen v detekci toxických prvků chování, často by bylo dostačující jen výchovné působení formou „autoritativních doporučení“ ze strany soudce, který správně identifikuje Achillovu patu sporu a na ni zaměří svou pozornost.

V situaci, kdy soudy apelují na dohodu, musí pro ni v těchto případech připravit předpoklady. To znamená strany a zejména narcistního rodiče adresně edukovat a seznamovat ho s předběžným právním názorem soudu, zejména ohledně hranic jeho rodičovských kompetencí, spravedlivé výše výživného, a pohrozit možnými důsledky nedodržování rozsudku, či dohody. V případě, že k takovému usměrnění nedojde, bude pro narcistu výchozí pozice vždy o tři řády nižší, než odpovídá spravedlivému uspořádání. Doposud se ale setkáváme spíš se situacemi, kdy pracovník OSPOD, či soudce, který není plně ukotven ve svých kompetencích, má tendenci se přiklonit spíše k problematičtější straně sporu, právě proto, že její bezskrupulózní přístup vzbuzuje obecně u lidí strach a nejistotu a žene je k postoji, že střetu s narcistou je třeba se pokud možno vyhnout, zatímco oběť klidně vydrží ještě jeden ústrk navíc.

Narcismus jako osobnostní styl

Na závěr se ještě vrátíme k problematické otázce pojmu narcismus a narcista. Tato terminologie podněcuje silné reakce, protože je považována za příliš diagnostickou. Navíc odborná komunita se zcela pochopitelně brání kohokoliv diagnostikovat bez předchozího vyšetření. V poslední době se skutečně tento pojem stal poměrně zprofanovaný a jako narcista je označen kdokoliv, kdo se zkrátka ten den špatně vyspal. Díky tomu tyto pojmy ztrácí svou popisnou sílu a mohou vyvolávat bagatelizaci ničivých dopadů, které narcistické zneužívání na oběť má. Je nutné poukázat na dvě věci. Za prvé, pojem narcismus a narcista, alespoň pro účely tohoto seriálu, neužíváme jako diagnózu, ale jako popis určitého osobnostního stylu, podobně jako cholerik, anebo introvert. Za druhé, lidé s narcistickou (anebo příbuznou) poruchou osobnosti mají jen velmi malou motivaci vyhledat odbornou pomoc, protože na rozdíl od jiných neduhů, jejich porucha paradoxně poškozuje lidi v jejich okolí a nikoliv je samotné. Taková osoba se tedy málokdy dostaví do ordinace klinického psychologa k dobrovolné diagnóze a následné psychoterapii. Pokud se narcista podrobí léčbě, je to zpravidla nikoliv v důsledku patřičné sebereflexe, ale buď díky projevům, které komplikují život jemu (závislostní jednání, úzkost, anebo deprese), anebo v rámci hooveringu bývalého partnera.

Shrnutí a slovníček pojmů

• Bombardování láskou (love bombing) – úvodní fáze vztahu, kdy narcistický partner svou oběť doslova zahrne láskou a pozorností. Tato fáze je zpravidla velmi intenzivním a jedinečným prožitkem a vzpomínky na ni, spolu s falešným přesvědčením, že má vztah potenciál se do této fáze dostat zpět, dokáže držet toxický vztah v chodu po celé dekády.
• Trauma bonding (traumatická vazba) – pramení z niterné lidské potřeby sounáležitosti a emocionálního pouta k milované osobě a často vzniká v dětství v důsledku přirozené závislosti dítěte na svých, byť zneužívajících pečovatelích. Toto emocionální pouto je trvalejší a hlubší, než deziluze ze zrady, či špatného chování milovaného člověka.
• Kognitivní disonance – pojem typický pro oběti narcistického zneužívání. Disharmonie mezi tím, čemu věří, anebo věřit chtějí, a tím co racionálně ví. Lidé mají tendenci si z této disharmonie podvědomě ulevovat a uchylovat se k sebeklamu a lhaní si do kapsy, ve snaze se uchránit od nepříjemných pocitů.
• Přerušované upevňování (intermittent reinforcement) – psychologický fenomén, který je typický pro závislostní vztahové vzorce, ale třeba i hazardní hry. Jedinec pozitivní zpětnou vazbu nebo odměnu za určité chování získává zcela nahodile. Tato nevyzpytatelnost vytváří velmi silné návykové chování, protože odměna přichází nečekaně, ale o to opojnější jsou pocity z případné výhry (anebo hezkého večera stráveného po týdnech strastí s narcistou).
• Hoovering (znovuzískání) – po určitém čase od rozchodu se začne narcista pokoušet bývalého partnera přimět k návratu, a to opětovnou aktivací fáze bombardování láskou. Po obnovené stabilizaci vztahu, ke které nyní dochází už mnohem dříve, se ale vše vrací do původních kolejí a zpravidla ještě o patro níže.
• Gaslighting – výraz, který pochází z filmu Plynové lampy (Gaslight, 1944), ve kterém, kromě jiného manžel tlumí osvětlení v domě, přičemž přesvědčí manželku, že se jí to jen zdá a ona následně přichází o rozum. Toto zpochybňování reality, pocitů, anebo smyslů druhého je v zásadě jeden z hlavních nástrojů, kterým si narcista získává kontrolu nad svým partnerem. Narcista předkládá smyšlenky jako fakta a fakta naopak nejrůznějšími způsoby zkresluje a vytváří z nich umné polopravdy. Oběť je tak nucena pochybovat o svém vlastním vnímání reality.
• DARVO – akronym slov „deny, attack, and reverse victim & offender“, tedy v překladu popřít, zaútočit a následně obrátit role oběti a agresora. Jedná se o obrannou manipulativní strategii, pomocí které se agresor snaží vyvolat dojem, že on je obětí situace. Agresor nejprve vše popře, následně vyráží do protiútoku proti oběti pomocí diskreditační kampaně (dělá to jen pro zviditelnění, je psychicky nemocný/á, zhrzený/á) a následně se on sám postaví do role oběti celé situace (je ostentativně „vláčen“ soudním procesem, nebo si např. přivodí zranění).
• Victim blaming (obviňování oběti) – viktimologický fenomén, kterého se nedopouští jen agresor, ale přebírají ho také systémoví pracovníci, anebo společní známí. Je genderově a kulturně podmíněný a napomáhají mu hluboce zakořeněné stereotypy o tom, jak by se měl chovat muž, žena, anebo jak by se měl projevovat agresor a jak by se měla projevovat oběť. Může spočívat v bagatelizaci jednání narcisty, anebo zpochybňování role oběti (tak to asi nebylo tak zlé, když spolu žili dvacet let a měli 3 děti).
• Projekce – psychologický mechanismus, kdy narcista přenáší své vlastní negativní vlastnosti, chyby, či neúspěchy na jiné lidi. Narcista není schopen vnitřně přijmout odpovědnost za své chování, protože nabourává jeho sugesci o své vlastní dokonalosti. Je schopen až absurdně obviňovat okolí z toho, co dělá on sám. Tento proces mu umožňuje vyhnout se konfrontaci s vlastními nedostatky.
• Létající opice (flying monkeys) – Jedná se o termín převzatý z filmu Čaroděj ze země Oz, ve kterém zlá čarodějnice začaruje létající opičky, aby pro ni dělali špinavou práci. Narcista vede očerňující kampaň proti svému bývalému partnerovi prostřednictvím rodiny, společných známých, ale i institucionálních pracovníků. Tyto osoby nemusí mít postranní úmysly, ale chtějí přispět k řešení situace, ovšem přejímají překroucenou, anebo vyloženě lživou rétoriku narcisty, v rámci které je viníkem všeho špatného oběť narcisty.
• Slovní salát (word salad) – je manipulativní a podpásová (byť ne nezbytně vědomá) argumentační strategie, kdy narcista není schopen odpovědět na přímo položený dotaz, nebo zaujmout jasné stanovisko, pokud to není v jeho zájmu a konverzaci štěpí různými nesouvisejícími tématy. Jedná se o nekoherentní směs lichotek, pseudologiky, urážek, výčitek a poučování. Narcista předstírá, že nechápe slovní obraty jako je přirovnání, nebo hyperbola, otevřeně lže, anebo umně operuje s fakty.
• Himpathy – kombinace anglických slov „him“ a „sympathy“, kdy v důsledku přetrvávajícího historicky zakořeněného společenského patriarchátu má systém tendenci obecně věřit spíše mužům (zvláště těm dominantním, zdánlivě vyrovnaným a úspěšným).
• Triangulace – taktika využívaná ke získání a upevnění mocenského postavení ve skupině. Narcista se staví do role komunikačního prostředníka a filtruje informace získávané a předávané mezi různými členy rodinné struktury (pracovního kolektivu atd.) Tímto způsobem kontroluje tok informací, jejich interpretaci a přidává své vlastní nuance do obsahu sdělovaných zpráv. Tato taktika má za cíl vnést mezi lidi nedůvěru a napětí. Narcista si tím zároveň udržuje kontrolu nad situací, manipuluje okolím a upevňuje svůj vliv. O triangulaci hovoříme také v případě, kdy ze strany narcistního rodiče dochází k programování dětí proti druhému rodiči, jsou jim sdělovány zkreslené informace, anebo s nimi vytváří aliance proti druhému rodiči.
• No contact (nulový kontakt) – postoj, který vychází s radikálního přijetí situace a pochopení, že narcistní osobnostní styl nemá perspektivu zlepšení a je třeba na tuto naději zcela rezignovat a narcistního jedince zkrátka vymazat ze svého života. Na zprávy ani telefonáty neodpovídat a neiniciovat kontakt, a to nikoliv jako trest, či pomstu, ale z důvodu ochrany vlastního duševního zdraví.
• Grey rock (šedá skála) – vzhledem k tomu, že nulový kontakt není možné aplikovat v případě rodičů nezletilých dětí, ujala se tato komunikační strategie, jejímž cílem je, aby se člověk stal pro svého narcistního expartnera naprosto nezajímavým a minimalizoval se tak přísun emocionální potravy, kterou narcista získává ze vzájemné interakce. Je tedy třeba nesdělovat žádné osobní informace a nenasedat na výzvy ke konfrontacím. Neobhajovat se proti obviňování a naprosto se vzdát potřeby mít, byť v náznaku morálně navrch, či zachovat si poslední slovo.
• Yellow rock (žlutá skála) – jelikož komunikační strategie grey rock může před dětmi působit nepřátelsky, rozeznáváme ještě termín yellow rock, tedy žlutá skála. Zde je princip stejný jako u šedé skály, pouze je možno vzájemnou komunikaci trochu přibarvit zdvořilostními frázemi.

Zdroje

Na závěr uvádím inspirační zdroje k tomuto tématu. Většina jich je cizojazyčná, právě proto, že v zahraničí jsou ohledně tohoto tématu o něco dále. V USA, anebo Austrálii se můžeme dokonce setkat se specializovanými advokátními kancelářemi, které se věnují ochraně proti psychickému násilí v právních sporech.

Pro ty, kdo vládnou angličtinou doporučuji osobní stánky, ale i podcasty klinické psycholožky Dr. Ramani Durvasula, která velmi poutavě seznamuje s problematikou narcistického zneužívání. Poukazuje na bolavá místa soudního systému a medializuje již známé případy narcistních delikventů v odborném psychologickém kontextu. Dr. Ramani má více než 25 let zkušeností v klinické práci s narcismem, její publikace jsou čtivé a srozumitelné a domnívám se, že je jedním ze světových průkopníků v této oblasti (https://doctor-ramani.com/). Bohužel žádná z jejích knih dosud nebyla přeložena do češtiny, ale na českém trhu jsou k sehnání její originální publikace.

Carl Knickerbocker je americkým advokátem a „influencerem“ v oblasti právního povědomí ohledně spolurodičovství s toxickým ex-partnerem. Dokáže poutavě nastínit zákruty opatrovnického soudního řízení s narcistním rodičem a je jedním z propagátorů systému paralelního rodičovství v případech narcistních rodičů. Má vlastní podcast Unapologetic parenting, kde nabízí stručné epizody ohledně spolurodičovských situací, anebo soudního řízení s narcistou.

Bill Eddy je americký právník, mediátor a terapeut. Publikoval několik knih ohledně rozpoznávání vysoce konfliktních vzorců chování s tipy, jak se s nimi vypořádat a především odosobnit se od jejich ničivého vlivu (některé jsou přeložené do češtiny). Jako rodinný právník dlouhodobě upozorňuje, na dopady na děti, které přináší tyto vysoce konfliktní spory a obtížnost jejich detekce v soudním systému. Je spoluzakladatelem High conflict institute (https://highconflictinstitute.com/), který se specializuje na školení a osvětu v této oblasti.

Dr. Christine Cocchiola je britská terapeutka a dlouholetá sociální pracovnice, která prauje s oběťmi domácího a sexualizovaného násilí a zejména trestné činnosti s názvem „coercive control“ (nátlaková kontrola), který je stíhaný v některých angloamerických státech. Zabývá se systémovou viktimizací obětí trestné činnosti a ničivými dopady na společné děti, které jsou vždy sekundárními oběťmi v rodinných systémech, kde je přítomné narcistní zneužívání. Na svých stránkách https://www.coercivecontrolconsulting.com/ má podpůrný program pro rodiče, tzv. protective parents, proti nimž jsou děti programovány ze strany narcistního agresora s množstvím tipů ohledně terapeutického výchovného působení ze strany tzv. bezpečného rodiče. Upozorňuje na dopady výchovy vysoce konflitních osob a staví se proti systému svěřování dětí do jakékoliv péče těchto jedinců.

Z českých autorů jsou mi známé práce a mediální výstupy Petra Kinkora, manželů Sázovských a Jana Dvořáka, kteří na tomto poli odvádí obdivuhodnou práci.

Knižní zdroje

• Miraza Debbie, Jak odhalit skryté narcisty a bránit se jim, Grada Publishing, a.s. 2022;
• Bonelli, Raphael M., Mužský narcismus, Portál, 2018;
• Röhr Heinz-Peter, Narcismus – vnitřní žalář, Portál 2001;
• Jandová Lucie, Život s narcisem – Více než příručka pro srážku s psychopatem, Jandová Lucie 2021;
• Ross Rosenberg, Syndrom lidské přitažlivosti, Dauphin, 2019;
• Ramani Durvasula PhD, It’s Not You: Identifying and Healing from Narcissistic People, 2024;
• Ramani Durvasula PhD, Don’t You Know Who I Am?“: How to Stay Sane in an Era of Narcissism, Entitlement, and Incivility 2019;
• Ramani Durvasula PhD, Should I Stay or Should I Go: Surviving A Relationship with a Narcissist, 2015;
• Selma Evans, Co-Parenting With A Narcissist, Selma Evans 2023;
• Michael Marino, Breaking Free From a Narcissistic Co-Parent: A Comprehensive Guide to Co-Parenting With a Narcissistic Ex-Partner, Overcoming Their Control, and Protecting Your Children;
• Mary Dale, The Art of Detachment: Tips & Tricks for Co-Parenting with a Narcissist: Set Boundaries, Preserve Your Sanity, and Protect Your Child from a Toxic Parent;
• Carl Knickerbocker JD, The Parallel Parenting Solution: Eliminate Confict With Your Ex, Create The Life You Want;
• Bill Eddy, Proč volíme psychopaty a jak to zastavit, Prtál 2022;
• Bill Eddy, Mediating High Conflict Disputes, HCI Press 2021;
• Bill Eddy, 5 Types of People Who Can Ruin Your Life, J.P.Tracher 2018.

Ještě jednou děkuji za vaši podporu a zájem. Pokud je pro vás toto téma zajímavé, sledujte můj LinkedIn profil. Pracuji na dalších článcích a rozhovorech z oblasti rodinného práva!

Řešíte rodinné problémy a máte pocit, že Váš protějšek je narcista? Potřebujete řešit rozvod či rozchod a úpravu poměrů ke společným dětem? Kontaktujte nás! Naše kolegyně má s touto problematikou bohaté zkušenosti a ví, jak v dané situaci nejlépe postupovat.

Mgr. Daniela Holá, advokátka