Sdílené a paralelní rodičovství – co to je? V minulém díle jsme se dostali do právního finále, a to k rozhodnutí soudu. Rodič má tedy v ruce rozsudek, který, pokud byl uchopen správně, měl by být závazným manuálem vzájemného fungování a obsahovat detailní rozpis péče i financí.
To samo o sobě už bude pro narcistu problematické, neboť díky svému nastavení se cítí být nadřazen nad jakákoliv pravidla. Velmi často bude apelovat na to, že není nutné se rozsudkem řídit, a pokud v rozsudku zbývá jakákoliv skulina, bude jí využívat ve svůj prospěch. Každopádně po pravomocném skončení věci odpadne emoční zátěž, která doprovází každé soudní řízení. V běžných případech dochází ke zklidnění, oboustranné akceptaci a postupné stabilizaci vztahů. Ačkoliv narcista na venek deklaruje nechuť k hádkám a konfliktům, ve skutečnosti jsou pro něj nezbytnou životní náplní, tudíž je třeba se připravit na to, že i další rodinné fungování bude stresové. Z praxe se ukazuje, že se vyostřené situace periodicky opakují, zpravidla kolem výjimečných událostí jako jsou Vánoce, začátek a konec školního roku, prázdniny anebo životní jubilea (narozeniny dětí, anebo prarodičů).
Ve chvíli, kdy pro narcistu skončí otevřená fáze konfliktu (soudní řízení), přesouvá se jeho pole působnosti do větších či menších naschválů a manipulací dětí, přičemž narcista bude setrvale testovat nastavené hranice. Je tedy třeba situaci vnitřně přijmout jako určitý životní úděl a případně si toto téma zpracovat v rámci terapie. Dále bude užitečné osvojit si techniky vzájemné komunikace, které si zde stručně nastíníme, a které nebudou podprahový konflikt s narcistou pokud možno eskalovat. Při vzniku jakékoliv situace, která vyžaduje řešení, je třeba pečlivě zvažovat, zda na dané téma rezignovat, anebo je třeba skutečně určitého zásahu vůči narcistnímu rodiči. Jak se říká, je třeba si pečlivě „vybírat bitvy“, které s narcistou vést, přičemž těch skutečně nezbytných bude jen velmi málo. Jedna z těch klíčových je iniciační nastavení pravidel na základě rozsudku o péči.
Předávání dětí
Předávání dětí bývá poslední výspou, kde může narcista pravidelně uplatňovat svůj vliv. Pokud je předávání dětí realizováno za fyzické přítomnosti obou rodičů, je mnohdy zatíženo dramatickými výstupy, či obstrukcemi. Narcista často dítě doslova odmítá vydat z náručí a odchod podmiňuje nejrůznějšími vyjasňovacími rozhovory s druhým rodičem. S dětmi se dramaticky loučí a loučení neadekvátně protahuje, což vede emocionální k zátěži dětí.
Rodiče nabádáme k tomu, aby oni naopak situaci co nejvíce emočně oploštili a z předávání udělali technickou záležitost přesunu z bodu A do bodu B. S dětmi se mohou rozloučit ještě před tím, než vyrazí z domu a samotné předání do rukou druhého rodiče pak mohou vyřídit na principu K+R (tedy kiss and ride), dětem vesele popřejí příjemný pobyt u druhého rodiče a urychleně odcházejí.
Předávání věcí a oblečení
Setkáváme se zde také s nejrůznějšími obstrukcemi při předávání věcí a zvláštního jednání ohledně oblečení. Ze strany vysoce konfliktních osob je často vyžadováno, aby děti byly oblékány výhradně do jejich oblečení, případně je jim zakazováno, aby si s sebou brali hračky od druhého rodiče. Někdy jde situace do takových extrémů, že se děti musí ve školce nebo škole převléci do druhého setu oblečení, případně po příchodu domů ihned vysvléct z oblečení od druhého rodiče.
Takové situace jsou pro děti nesmírně traumatické, tudíž rodičům doporučujeme na tento požadavek rezignovat a raději děti rovnou obléci tak, jak vyžaduje konfliktní rodič. K takovému přístupu jsou beztak časem donuceni, protože případně předané věci se jim nevrací, anebo vrací špinavé, zničené, anebo například bez druhé boty do páru.
Kroužky a zájmové aktivity
Samostatnou kapitolou jsou kroužky a zájmové aktivity pro děti. Pokud jsou děti svěřeny do rovnoměrné střídavé péče se střídáním po týdnu, bývá velmi komplikované najít na těchto aktivitách shodu. Zde může docházet k tomu, že děti na kroužky chodí například jen jednou za 14 dní, případné víkendové závody, či zápasy jsou rovněž realizovány pouze v době, kdy je dítě u rodiče, který jej na daný sport přihlásil, což je z dlouhodobého hlediska pro dítě v dané aktivitě prakticky diskvalifikující.
Pokud jde o střídavou péči, doporučujeme v tomto ohledu usilovat o model, ve kterém má každý z rodičů stabilní dny v týdnu (například pondělí až středa u jednoho rodiče, středa až pátek u druhého rodiče a následné střídání víkendů v režimu lichý, sudý týden).
Manipulace dětí
Další nesmírně bolestivou kapitolou je programování dětí ze strany narcisty vůči druhému rodiči. K tomu dochází bez výjimky ve všech těchto případech, rozdílná je pouze míra a způsob těchto manipulací, a to v závislosti na typologii narcisty. Maligní narcisté si budou libovat v otevřeném, či vulgárním špinění druhého rodiče, ostatní typy narcistů budou v této oblasti spíše pasivně agresivní. Druhého rodiče budou blahosklonně a rádoby ve vtipu shazovat, budou s dětmi vytvářet aliance nevhodné jejich věku („budeme mít před maminkou/tatínkem tajemství“, „s holkama se nebavíme“, anebo „když to tatínkovi prozradíš, budu moc smutná“), anebo budou děti nabádat, aby druhému rodiči něco „legračního“ řekli, nebo provedli. Z dětí si vytvářejí poslíčky zpráv a často jejich prostřednictvím usilují o změnu harmonogramu (například přislíbí skvělou zábavu na Silvestra, přestože vědí, že má být daný rok dítě u druhého rodiče. Případné zklamání dítěte následně svedou na druhého rodiče, který jim „zkazil“ zábavu).
Vynalézavost narcistů v této oblasti je bezbřehá. Narcisté jsou vnitřně přesvědčeni o svém výsostném postavení ve vztahu ke společným dětem a jako ve všech oblastech svého vztahového nastavení nejsou ochotni respektovat roli druhého rodiče a jeho svébytný vztah s dětmi. Ovšem i rodič sám musí přijmout skutečnost, že bez ohledu na často velmi neblahý vliv na děti ze strany narcisty, je tento rodič součástí životů jejich dětí a musí integrovat osobnost tohoto rodiče do té své a vnitřně se s ní vypořádat.
Doporučujeme se soustředit na to pozitivní, co může narcistní rodič dětem předat. V případě, že je dítě v důsledku narcistovy snahy přechodně zaměřeno proti rodiči, je třeba držet nervy na uzdě, dávat dětem bezpodmínečné přijetí a věřit, že právě tento přístup poskytne dětem onu potřebnou bezpečnou vazbu, která jim v pozdějším životě dokáže pomoci překonat následky způsobené případnými traumaty způsobenými přístupem vysoce konfliktního rodiče. Je třeba se zdržet jakéhokoliv negativního hodnocení druhého rodiče. Doporučujeme pouze úměrně věku a vyspělosti dítěte pojmenovávat nastalé situace, povzbuzovat dítě v kritickém myšlení a poukazovat na to, jak moc korespondují slova lidí okolo dítěte s jejich činy. Takovou výbavu děti v dnešním světě upotřebí bez ohledu na to, jaké mají rodiče.
Sdílené rodičovství a paralelní rodičovství
V posledních letech se v České republice ve spolupráci s opatrovnickými soudy začíná stále více prosazovat koncept sdíleného rodičovství. Jakkoliv je tato iniciativa chvályhodná, domnívám se, že je třeba mít na paměti, že není univerzálně využitelná a bude dělat paseku právě v těchto případech vysoce konfliktního rodičovství.
Sdílení předpokládá vzájemnost a rovnocennost, čehož narcista není schopen, protože vztahy pro něj fungují pouze za předpokladu vlastní mocenské převahy. Pro klienty bývá nesmírně frustrující poslouchat o nutnosti vzájemného následného setkávání v zájmu dětí, které je pro ně pouze o dalším vystavení se interakci s narcistním manipulátorem. Nehledě na skutečnost, že pro děti tyto nerovné a zneužívající interakce mezi rodiči přináší jen další traumatizaci.
V zahraničích zdrojích se pro tyto případy ujal koncept tzv. paralelního rodičovství. Jedná se o principy, které vycházejí ze striktně odděleného času, domácností a rodičovských kompetencí každého z rodičů. Z těchto principů by mělo vycházet každé konfliktnější rodičovství a za pomocí respektu k dodržování těchto pravidel se následně může zrodit přátelská rodičovská spolupráce. Bývá pravidlem, že tam kde tomu nebrání patologické osobnostní nastavení jednoho (nebo obou) rodičů, si k principům sdíleného rodičovství beztak dojdou rodiče sami a není třeba je institucionálně implementovat.
Komunikační strategie no contact, grey rock a yellow rock
Tyto komunikační strategie se ujaly v oblasti narcistického zneužívání a jsou určeny pro ty, kteří jsou v důsledku rodinných, či jiných vazeb nuceni setrvávat v interakci s narcistou.
No contact – nulový kontakt
Ideální a startovací pozice je „no contact“, tedy nulový kontakt s narcistou. Na zprávy a telefonáty neodpovídat, kontakt neiniciovat, nezasílat „vtipná videa“ atd. Tento postoj vychází s radikálního přijetí situace a pochopení, že narcistní osobnostní styl nemá perspektivu zlepšení a je třeba na tuto naději zcela rezignovat. Bohužel s přerušením kontaktu je stále spojena velká míra stigmatizace toho, kdo k takovému kroku přistoupí, aniž by se okolí pozastavilo nad tím, jaká míra zneužívání člověka k tak radikálnímu postoji dohnala. Tato varianta ale bohužel není možná v případě rodičů nezletilých dětí, proto se pro podobné případy ujala komunikační strategie „grey rock“, tedy v překladu šedá skála.
Grey rock – šedá skála
Zde je cílem, aby se člověk stal pro svého narcistního expartnera naprosto nezajímavým a minimalizoval se tak přísun emocionální potravy, kterou narcista získává ze vzájemné interakce. Je tedy třeba nenasedat na výzvy ke konfrontacím, neobhajovat se proti obviňování a naprosto se vzdát potřeby mít, byť v náznaku morálně navrch, či zachovat si poslední slovo. Pokud přeci jen narcista vyvolá situaci, na kterou je třeba reagovat, je potřeba si vyhradit reakci v písemné podobě a tu následně v klidu zformulovat.
Veškerá vzájemná komunikace v režimu grey rock by tedy měla spočívat ve zdvořilém pozdravu, sdělení praktických informací a rozloučení. Zásadou by mělo být nesdělovat žádné osobní informace. Jelikož taková interakce může před dětmi působit nepřátelsky, rozeznáváme ještě termín yellow rock, tedy žlutá skála.
Yellow rock – žlutá skála
Zde je princip stejný jako u šedé skály, pouze je možno vzájemnou komunikaci trochu přibarvit zdvořilostními frázemi. „Užijte si víkend!“, „Slyšel jsi, že děti mají novou paní učitelku na hudební výchovu?“ atd.
V zásadě doporučujeme s narcistou jednat pokud možno zdvořile, klidně a bez zbytečných emocí. Občas mají rodiče tendenci vzájemnou komunikaci balit do právních frází, které situaci v očích narcisty spíše eskalují. Jakkoliv je takové jednání pochopitelné, doporučujeme s využitím výše popsaných principů zachovat pokud možno neformální tón a pokusit se co nejvíce normalizovat situaci.
Příště nás čeká už jen závěrečná kapitola, ve které se s Vámi rozloučím užitečnými odkazy na internetové a knižní zdroje k dalšímu studiu tohoto tématu.
Řešíte rodinné problémy a máte pocit, že Váš protějšek je narcista? Potřebujete řešit rozvod či rozchod a úpravu poměrů ke společným dětem? Kontaktujte nás! Naše kolegyně má s touto problematikou bohaté zkušenosti a ví, jak v dané situaci nejlépe postupovat.
Mgr. Daniela Holá, advokátka
