Jak jsme si řekli v minulém díle, hlavním úkolem v rámci jednání před soudem v opatrovnickém řízení bude zprostředkovat vhled do rodinné situace institucionálním pracovníkům. Může se jednat buď o situace, kdy je třeba u soudu upravit jen pár základních pravidel, anebo výši výživného, až po složité spory o rozsah péče anebo (přeshraniční) únosové případy. S intenzitou konfliktu se zvyšuje potřeba poukázat na problematické rysy chování narcistního rodiče. Zároveň je vhodné poznamenat, že narcisté nemusí být nutně nekompetentními rodiči. V některých případech je skutečně třeba pouze nalinkovat pole a prostřednictvím závazných pravidel zkrotit narcistní tendence si vše přizpůsobovat svým potřebám.

Na tomto místě si dovolím trochu poodstoupit z genderové neutrality této problematiky. Pokud se jedná o případy, kdy je vysoce konfliktní osobou otec, pak se setkáváme s tím, že otcům a matkám měří systém tak trochu dvojím metrem. K otcům bývají soudy, co se týče péče, o něco shovívavější, než k matkám. Pokud matka namítá problematický rodičovský přístup otce, velmi často dostává nálepku jako direktivní, úzkostná, nebo alternativní, zatímco u otců se s takovou stereotypizací většinou nesetkáváme. Otcův zájem o děti je zpravidla kvitován s povděkem, a to bez ohledu na jeho motivaci, reálnou kvalitu péče, či rezignaci na některé z výchovných povinností.

Proto, pokud se jedná o řízení, kde je klientem matka, pak je doporučuji v tomto ohledu uchopit s větší opatrností než v případě otců. Ačkoliv si klientky přejí akcentovat například nedodržování denního nebo stravovacího režimu, anebo některých hygienických návyků dětí (pokud se nejedná o skutečně závažná pochybení), doporučuji zaměřit pozornost primárně spíše na jiné oblasti problémového spolurodičovství, právě proto, aby v řízení nebyly v úvodu zaškatulkovány do jedné z výše uvedených kategorií.

Tento fenomén je podmíněn zčásti i určitým přežívajícím patriarchálním nastavením společnosti a v angličtině se pro něj ujal termín „himpathy“ (kombinace anglických slov „him“, tedy on a sympathy, sympatie). V praxi mají lidé a obecně „systémoví“ pracovníci tendenci věřit spíše mužům, zvláště těm zdánlivě vyrovnaným a úspěšným. Tato tendence se paradoxně projevuje markantněji u žen, které mají sklon vzhlížet k mocným a dominantním mužům.

Hra s realitou

V těchto případech se jedná většinou o mistrovskou hru světel a stínů, ve které se nezúčastněná osoba přestává po čase orientovat a naprosto ztrácí kompas komu věřit. Narcista v osobním kontaktu umí nasadit velmi líbivou tvář kooperativního pohodáře, kterému druhá strana hází klacky pod nohy. Velmi typicky se narcista pokouší zvrátit roli oběti a agresora, což není jen umná finesa, ale narcista díky svým ego obranným mechanismům a zbytnělé nárokovosti skutečně věří, že on je obětí situace.

Pokud je ve hře výživné, je až absurdně přesvědčen, že není povinen platit vůbec nic, anebo jen symbolickou částku. Setkáváme se až s nedůstojným zkreslováním příjmů a majetkové situace, které hrubě neodpovídají jeho životní úrovni. Na druhé straně je zase požadováno výživné až za uvěřitelnou hranici upotřebitelnosti takové částky pro děti.

Terminologie

„DARVO“

DARVO je další termín z narcistické kuchyně, který vzniknul jako pojmenování stereotypního přístupu, který používají agresoři (nejen pachatelé v trestním slova smyslu) v reakci na své obvinění. Jedná se o akronym slov „deny, attack, and reverse victim & offender“ – popřít, zaútočit a obrátit role oběti a agresora. Jedná se manipulační strategii fyzických a psychologických násilníků a je to jedna z forem gaslightingu.

Tento termín poprvé použila psycholožka Jennifer Freyd v roce 1997. Pachatelé vyhrožují, šikanují a dělají peklo každému, kdo je na jejich chování upozorní (útok). Tímto útokem se pokouší oběť zastrašit od dalšího postupu, typicky hrozbou žaloby, diskreditační kampaní (poukazováním na psychickou labilitu, zhrzenost, závist, touhu po zviditelnění atd.), anebo více či méně otevřenými výhrůžkami. Pachatel následně vytváří dojem, že právě on je tím poškozeným, zatímco oběť (či její podporovatel) je agresorem. Role oběti a pachatele se tak záhy obrací. Pachatel přechází do útoku a oběť se ocitá v defenzivě, bránící se proti smyšleným obviněním a lynči svého okolí. Pokud si vybavíme medializované případy veřejně známých sexuálních delikventů, je tato dynamika čítankově zřejmá.

Victim blaming (obviňování oběti)

Jedná se rovněž o jeden z viktimologických fenoménů, který je také podkategorií gaslightingu Nedopouští se ho typicky jen agresor, ale přebírají ho také systémoví pracovníci, anebo společní známí.

Je to jev, který je zpravidla genderově a kulturně podmíněný a napomáhají mu hluboce zakořeněné stereotypy o tom, jak by se měl chovat muž, otec (hlava rodiny), anebo žena, matka a partnerka (spokojený muž nemá důvod zahýbat, ženská sukně všechno schová, správný muž si umí dupnout atd). Dále jsou to určité bagatelizující průpovídky o tom, že na problémy ve vztahu jsou vždycky dva, anebo že pravda bývá někde uprostřed. Tyto „pravdy“ vycházejí z nepochopení nerovné a závislostní vztahové dynamiky, kterou jsme si popsali v úvodních dílech seriálu.

Jednání před soudem

Opatrovnické řízení by mělo být co nejkratší, v ideálním případě by měl být prvostupňový rozsudek vydán do 6ti měsíců, což ale u vysoce konfliktních sporů nebývá dodrženo. Oproti standardnímu soudnímu řízení bývá první jednání nařizováno velmi rychle (zpravidla do dvou měsíců).

Průběh jednání před soudem

Na jednání by měli být vyslechnuti oba rodiče a přizván je také OSPOD jako opatrovník dítěte, který se aktivně účastní řízení (může klást rodičům otázky a sám se připojuje se svým návrhem).

Jednání před soudem bude pro klienta především o tom zachovat rozvahu, klid a pevné nervy. Ačkoliv mediaci nebo rodinné poradenství lze odmítnout, anebo absolvovat odděleně, při jednání před soudem je nutné čelit konfrontaci narcistního expartnera, která se často vyznačuje prvky popsaného fenoménu DARVO a přenášením odpovědnosti za situaci na oběť (klient je obviňován ze zatvrzelosti vůči druhému rodiči, která vyplývá ze snahy nenechat si soustavně překračovat hranice svého času s dětmi, je na něj apelováno, aby činil další ústupky, přičemž na rodiče společně je naléháno, aby se dohodli sami, neboť právě oni ví, co je pro jejich dítě nejlepší – což je bohužel onen kámen úrazu, který s narcistou nefunguje).

Pokud přicházíme do soudní síně s klientem, který je v roli oběti narcistního zneužívání, bude mít klient i jeho advokát každý svou specifickou roli, kterou klient bez právního zastoupení těžko zastává sám.

Tipy pro advokáty

Advokát kromě své obvyklé role, která spočívá v ohlídání procesních zákrut řízení, musí vzdorovat narcistnímu gaslightingu a výše popsané hře s realitou. Advokát by se měl zorientovat v problematice narcismu a nahlas pojmenovávat fenomény vyskytující se ve vztahu klienta a jeho ex-partnera (kodependence, DARVO, projekce, manipulace fakty, protiřečení si atd).

Není třeba a není ani žádoucí nazývat narcistu narcistou, anebo podobně nálepkovat protistranu či její chování. Je ale třeba přiléhavě poukazovat na to, co se děje. Pokud se například narcista zaštiťuje rozumně formulovanými emaily druhému z rodičů, je třeba poukázat na stylistický rozpor s předchozí komunikací s partnerem z doby, kdy nebyl pod drobnohledem opatrovnického řízení. Pokud narcista obviňuje klienta z nekomunikace, je vhodné zmínit, že narcista zahlcuje klienta pěti telefonáty denně atd.

Je tedy třeba apelovat na soud, aby prováděl také důkazy týkající se celkové věrohodnosti vysoce konfliktního rodiče, účelovosti a šikanózní povahy jeho chování. V rámci výslechu je třeba nenechat vyklouznout narcistu z položené otázky, krotit jeho slovní salát a poukazovat na skutečnost, že narcista obstruuje výslech vyhýbavými a mnohomluvnými odpověďmi (např. prostřednictvím strategie rozbité desky – opakováním dotazu přimět narcistu odpovědět, anebo alespoň učinit zřejmým, že odpovědět nehodlá).

Příprava klienta na jednání před soudem

Jak jsme si řekli v předchozích kapitolách, oběť je často po letech soužití a následného spolurodičovství pod konstantním tlakem. Čelí nejen překračování hranic, manipulaci dětí, odpírání financí, ale často také stalkingu a vyhrožování. Klient tedy může být v takovém stavu, že mu jeho vystupování může před soudem spíše uškodit.

Klient musí být srozuměn s tím, že má u soudu jen omezený čas a není žádoucí, aby ho zkonzumoval obranou proti falešným obviněním ze strany narcisty, kterými se ho bude narcista nebo jeho právní zástupce snažit vyprovokovat reakci. Je téměř jisté, že narcista bude u soudu lhát, tudíž je nutné být na to mentálně připraven. Proti těmto nepravdám je třeba se stručně a jasně vymezit a vyhnout se nemeritorním diskusím, které soudce unaví a posílí dojem o vzájemném rodičovském konfliktu. Klient by měl být zazdrojován individuální terapií, aby zvládl řízení absolvovat klidně a důstojně.

Soudního jednání se mohou zúčastnit i jeho blízcí, kteří mu zajistí podporu z lavice pro veřejnost. Tito účastníci mohou také zaznamenat reakce protistrany, které si klient ani jeho advokát během vypjatých momentů nemusí všimnout.

Projekce

Z naší zkušenosti narcisté s ohledem na fenomén DARVO v řízení postupně přebírají rétoriku oběti a viní oběť ze shodných prohřešků, kterými se vyznačují oni sami. I z tohoto důvodu jsem se rozhodla, že by tato kapitola neměla být příliš návodná, aby popsané strategie nevyužívala právě problematická strana sporu.

Pokud označíme narcistu jako manipulátora, v další interakci bude napadat oběť z manipulace s fakty on atd. Největším nepřítelem narcisty je ale čas. Narcista většinou nedokáže udržet tvář příliš dlouho. Bohužel tento čas je v každé kauze individuální a pokud se soudní řízení odehraje během dvou jednání, takový prostor většinou nepostačuje pro úplné rozkrytí situace. Tím se nesnažím apelovat na to, aby bylo řízení protahováno, jen se snažím sejmout tlak z obětí na frenetickou aktivitu před soudem, protože v dlouhodobém horizontu se nejlépe zdiskredituje narcista sám.

Doporučení pro jednání před soudem:

• Klient i jeho advokát by se měli pokusit vyvarovat se přehnané útočnosti, nicméně pokud už je jednání ve fázi „otevřeného boje“, není na místě být vůči narcistovi přehnaně shovívavý.
• S klientem doporučujeme učinit podrobnou přípravu na jeho výslech, zejména v části dotazů protistrany.
• Klient ani advokát se nesmí nechat zatáhnout do defenzivy proti nepravdivým tvrzením a polopravdám narcisty.
• Advokát by měl být seznámen s potenciálními tématy, které by narcista mohl považovat za nosná v rámci diskreditace druhého rodiče. Narcisté mají utilitární vztah k pravdě, jsou schopni lhát i o prokazatelných záležitostech, a proto je dobré mít připravené písemné důkazy alespoň proti předvídatelným tvrzením. Není třeba je aktivně zakládat do spisu, ale učinit tak pouze v případě, když narcista tvrdí opak, a to za účelem zpochybnění jeho celkové věrohodnosti.
• Souběžně je třeba se vyvarovat zahlcení soudu důkazním materiálem, k čemuž má klient tendence, protože narcistní zneužívání většinou sestává z množství drobných lstí a naschválů a lze jej rozpoznat spíše v souvislostech, než izolovaně z „velkých prohřešků“. Mělo by být na posouzení advokáta, které záležitosti mají právní relevanci a jakou kazuistiku uvést do vyjádření na soud, aby co nejvěrněji postihovala podstatu problému, protože klient může mít diametrálně odlišná klíčová témata.

V příští kapitole se budeme věnovat tomu, co dělat s vydaným rozsudkem a co můžeme očekávat poté, co bylo dosaženo konečné úpravy poměrů.

Řešíte rodinné problémy a máte pocit, že Váš protějšek je narcista? Potřebujete řešit rozvod či rozchod a úpravu poměrů ke společným dětem? Kontaktujte nás! Naše kolegyně má s touto problematikou bohaté zkušenosti a ví, jak v dané situaci nejlépe postupovat.

Mgr. Daniela Holá, advokátka