V posledním díle jsme se seznámili s tím, jaké jsou základní milníky a zákonitosti kodependentního vztahu s narcistou a nyní se přesuneme k jádru tohoto seriálu, tedy jak se připravit na následný rozvod či rozchod s narcistou a hlavně opatrovnické řízení. Pokud partneři nebyli sezdáni, není samozřejmě nutné opatrovnické řízení absolvovat, ale v praxi se ukazuje, že je většinou třeba formálně nastavit pravidla fungování, protože narcista má setrvalé tendence si vše přizpůsobovat svým potřebám a není tedy jeho zájmem mít vše „černé na bílém“.

Trocha terminologie

Na tomto místě je třeba představit dva důležité pojmy, které se vyskytují v narcistické terminologii a které jsou klíčové pro další pochopení pozice oběti a zneužívající strategie narcisty:

Gaslighting

Gaslighting je slovo, které pochází z filmu Plynové lampy (Gaslight, 1944), ve kterém, kromě jiného manžel tlumí osvětlení v domě, přičemž přesvědčí manželku, že se jí to jen zdá a ona následně přichází o rozum. Toto zpochybňování reality, pocitů, anebo smyslů druhého je v zásadě jeden z hlavních nástrojů, kterým si narcista získává kontrolu nad svým partnerem. Může spočívat v obyčejném lhaní (anebo umných polopravdách), kdy například narcista naprosto zpochybňuje, že by se s partnerem domluvil na setkání v 16:00 na náměstí, přestože si dotyčný zcela jasně pamatuje, jak a kdy proběhla domluva. V případě, že například manželce vadí očividné flirtování narcistního manžela na veřejnosti s ostatními ženami, je napadána z přehnané žárlivosti, anebo když narcistní manželka manželovi doveze děti bez omluvy s dvouhodinovým zpožděním, přičemž ví, že má s dětmi odjíždět na domluvené setkání a naprosto bagatelizuje oprávněnou podrážděnost manžela se slovy, že pravděpodobně „má zase tu svoji náladu“ anebo „dělá scény před dětmi“.

Tyto příklady mohou znít banálně a v jednotlivostech se mohou stávat v každém vztahu, kdy si každý z partnerů může vykládat událost odlišně, ale v zásadě vzájemně respektují právo druhého na vlastní pocity. Pro narcisty je ale gaslighting dlouhodobou každodenní strategií, kterou se vyhýbá odpovědnosti za své chování a přenáší vinu na druhého. Zároveň tak podkopává důvěru oběti v sebe sama a vytváří závislost na zneužívajícím partnerovi, který stále více definuje vnímání reality své oběti. Pokud má oběť ve vztahu neodbytný pocit, že si musí rozhovory se svým partnerem nahrávat, pak se bude velmi pravděpodobně jednat o gaslighting.

Létající opice (flying monkeys)

Jedná se o termín převzatý z filmu Čaroděj ze země Oz, ve kterém zlá čarodějnice začaruje létající opičky, aby pro ni dělali špinavou práci. V češtině obdobně užíváme pejorativní pojem „užitečný blbec“. Tímto způsobem narcista v rámci aktivovaného rozvodu vede očerňující kampaň proti svému bývalému partnerovi prostřednictvím rodiny, společných známých, ale i profesionálních pracovníků zapojených do opatrovnického řízení (OSPOD, mediátor, rodinný poradce, soudce). Tyto osoby v zásadě nemají, nebo nemusí mít postranní úmysly, ale chtějí přispět k řešení situace, ovšem přejímají překroucenou, anebo vyloženě lživou rétoriku narcisty, v rámci které je viníkem všeho špatného oběť narcisty. Přispívají k tomu obecné floskule typu, „na vše špatné jsou ve vztahu dva“, „pravda je vždycky někde uprostřed“, anebo jen oboustrannou apelací na rozumnou domluvu „už kvůli dětem“, které u asymetrických, zneužívajících vztahů nejsou na místě. Prostřednictvím létajících opic narcista, který má sklon ke kontrolujícímu chování, zesiluje tlak na oběť, vzbuzuje v ní silné pocity viny a bezmoci.

Rozchod s narcistou

Rozchod, nejen s narcistou, může mít mnoho podob. V zásadě bych je rozdělila na dvě hlavní kategorie:

První je okamžitá, velmi bouřlivá rozluka, v rámci které je třeba poměrně rychle reagovat na nastalou situaci, a to i právními prostředky. Rozchod, odchod ze společné domácnosti, odstěhování s dětmi, které je kontrováno předběžnými opatřeními na úpravu styku, souhlasy se změnou školských zařízení atd.

Druhá kategorie je charakterizovaná spíše plíživým rozpadem vztahu, kdy se narcista částečně, či zcela stáhne ze společné domácnosti, zpravidla za novým partnerem, a bývalý partner pro zachování klidu dlouhou dobu respektuje status quo, který narcista určil. Přebírá péči o děti a spokojuje se skromnými, či nulovými příspěvky výživného. Narcista si tak udržuje jakási zadní vrátka, kdy má zároveň svobodu rozletu, neomezený přístup k dětem a nulové závazky. Po měsících, či letech takového aranžmá, kdy si partner narcisty stále více uvědomuje nevyváženost situace a chce oficializovat rozchod, stanovit jasná pravidla péče o děti a získat férové finanční vypořádání, naráží na tvrdý odpor narcisty. Narcismus je charakterizován potřebou mocenské převahy, která vyplývá z vnitřní nejistoty. Narcisté mají rádi věci pod kontrolou, finance, partnery (včetně těch bývalých) i společné děti. Proto i v případě relativně klidného předchozího rozchodu nastává problém v okamžiku, kdy bývalý partner narcisty naváže nový vztah.

Klienti se zpravidla objednávají na konzultaci ve třech typech situací. První, ideální situace je v případě, kdy partner narcisty začíná uvažovat o rozchodu. Rozchod je tedy zatím v latentní fázi, kdy klient zvažuje možné kroky s ohledem na povahu svého partnera. Druhý typ klientů přichází v okamžiku, kdy už je fáze rozchodu aktivována a chystá se na oficiální právní úpravu poměrů. Třetí typ klienta přichází tzv. pět minut po dvanácté, kdy už je celá věc u soudu a hledá právní zastoupení. V každé z těchto fází je strategie nastavovaná jiným způsobem, čemuž se budeme věnovat v příštích kapitolách.

Předrozvodový check-list

Klienti zpravidla přicházejí již s poměrně realistickým obrázkem svého partnera, jelikož rozpoznali jeho konfliktní nastavení. Ať se jedná o narcisty grandiózní, anebo zranitelné, zpravidla už vědí, že tento člověk je umným manipulátorem, je velmi zahleděný do sebe, zaměřený na své zájmy, které prosazuje s obdivuhodnou razancí. Je neschopný sebereflexe a jakákoliv kritika se u něj setkává se zlostnou negací. Pokud se nejedná o typ klienta, který dorazí do kanceláře advokáta ve fázi rozběhnutého soudního řízení, pak ale často netuší, nebo si nechtějí připustit, že nadcházející řízení velmi pravděpodobně předčí jejich očekávání ohledně negativních rysů narcistovy povahy.

1. Realistická očekávání

Jak jste se dočetli v minulém díle, klienti často přicházejí ve stavu reálné posttraumatické stresové poruchy. Narcistické vztahy jsou velmi často v intenzitě domácího násilí, psychického (finanční kontrola, zastrašování, omezování ve styku s přáteli a rodinou, ponižování atd.), ale i fyzického. Zcela pochopitelně takový klient, který se třeba i za pomoci svého okolí odhodlal k odchodu od svého partnera, očekává, že bude u soudu vyslyšen, že soud a zároveň OSPOD, mediátor, rodinný poradce a další osoby, které se pohybují v soukolí opatrovnického řízení, nazřou povahu narcisty a klientovi se dostane v rámci opatrovnického řízení určité satisfakce a výsledný verdikt o rozdělení péče a výživného bude spravedlivý a bude reflektovat zneužívající povahu narcisty. Bohužel nic takového nemůže advokát klientovi zaručit.

Současný systém je nastaven primárně na ekvivalentní střídavou péči o děti, a to bez ohledu na jejich věk (pokud se nejedná o kojence) a konfliktní nastavení jednoho z rodičů je podřazeno pod vzájemný rodičovský konflikt, který podle judikatury Ústavního soudu není bez dalšího překážkou střídavé péče. Klient by tedy měl být informován o tom, že nadcházející řízení zcela jistě nebude mít satisfakční charakter a pravděpodobně nebude ze strany institucionálních pracovníků uchopeno tak, jak by očekával. V rámci opatrovnického řízení bude primárním záměrem získat životaschopný rozsudek, který bude obsahovat jasná pravidla, která nastaví narcistovi pevné hranice jeho kompetencí a plateb výživného.

2. Výběr vhodného advokáta

Jednoznačně doporučuji se nechat u soudního řízení s narcistou zastoupit. Celý proces je nesmírně emocionálně náročný a klient zpravidla není ve stavu, kdy je připraven se plnohodnotně bránit. Po letech soužití s narcistou je velmi často v pozici štvaného psa, který je zahnán do kouta a jehož reakce jsou z hlediska nezúčastněného pozorovatele neadekvátní (může být přehnaně útočný, anebo naopak nepřiměřeně apatický). Advokát by měl být proaktivní a orientovaný v problematice narcistního zneužívání (případně ochotný se v tomto směru dovzdělat) a je vhodné zkonzultovat před výběrem právního zástupce věc s více kandidáty. Například, pokud bude advokát situaci zlehčovat větami typu, „to víte, každý rozvádějící se má pocit, že je jeho partner narcista“, pak bude vhodné se přesunout o kancelář dál. Klienti jsou pod vlivem dlouhodobého gaslightingu v pozici, kdy sami přestávají věřit svému vnímání reality a potřebují v prvé řadě validaci svých léta zpochybňovaných postojů, potřebují někomu plně důvěřovat a mít pocit, že jsou slyšeni. Advokát by měl zároveň dát klientovi realistický odhad jeho situace se všemi riziky. Pokud advokát bez relevantního zdůvodnění slibuje klientovi zaručenou výlučnou péči o děti a maximální vyživovací povinnost uloženou narcistnímu expartnerovi, pravděpodobně nemá dostatečné zkušenosti, případně záměrně klame klienta.

3. Terapeutická pomoc

V případě, že je u klienta patrná traumatizace, je třeba jej podpořit v tom, aby si zajistil pro nadcházející proces odbornou terapeutickou pomoc. Klient bude v rámci řízení vystaven jednak konfrontaci s bývalým, zneužívajícím partnerem, jehož jednání zcela jistě nebude férové, ale spíše kruté a mstivé. Bude falešně napadán jak u soudu, tak paralelně bude vystaven konfliktním situacím ohledně dětí, vyvolávaným ze strany narcisty i prostřednictvím jeho létajících opic. Narcista najednou bude jevit přehnaný zájem o děti (i když do té doby přenechával péči na expartnerovi), bude děti manipulovat a pokoušet se s nimi vytvářet aliance proti bývalému partnerovi (jak „nám“ to maminka mohla udělat, tatínek „nás“ vyhazuje z domu…). Je tedy třeba, aby byl klient zastabilizován ze strany odborníka, který je pokud možno seznámen s problematikou narcismu a nebude jednání narcisty bagatelizovat. Terapeut zároveň může pomoci edukovat advokáta, být u soudu jako opora, případně připravit zprávu pro soud, která osvědčí přítomnost posttraumatické stresové poruchy u klienta (ačkoliv relevance těchto zpráv pro soudní řízení je spíše mizivá).

4. Finanční náročnost

Klient by měl být realisticky seznámen také s tím, že soudní řízení v tomto případě bude finančně náročnější, než bývá obvyklé. Je tedy v rámci nároků na výživné a vypořádání SJM kalkulovat také náklady na právní zastoupení v kontextu případně nabízené, byť nevýhodné dohody ze strany narcisty. Pokud nemá klient dostatečné prostředky, anebo je není ochoten do právního zastoupení investovat, je vhodné s advokátem zkonzultovat alespoň klíčové kroky v rámci řízení (textaci žaloby, přípravu na soudní jednání, odvolání atd.).

V příštím díle budeme pokračovat vyhlídkami na alternativní řešení sporu, povíme si o tom, zda má smysl s narcistou absolvovat párovou terapii a seznámíme se s další terminologií týkající se narcismu.

Řešíte rodinné problémy a máte pocit, že Váš protějšek je narcista? Potřebujete řešit rozvod či rozchod a úpravu poměrů ke společným dětem? Kontaktujte nás! Naše kolegyně má s touto problematikou bohaté zkušenosti a ví, jak v dané situaci nejlépe postupovat.

Mgr. Daniela Holá, advokátka