V tomto díle se pokusím shrnout podstatu a základní zákonitosti vztahu s tzv. vysoce konfliktní osobou. Vztah a spolurodičovsví s narcistou je rozsahem spíše na obsáhlejší publikaci, takže s ohledem na limity tohoto zpravodaje se zaměříme jen na základní fáze vztahu a terminologii tak, aby bylo zřejmé, čím si partner narcisty projde do doby, než se vztah přesune do jeho závěrečné fáze.
Vztah s narcistou má určité zákonitosti, které jsou v teorii docela dobře popsané, protože se ve vtazích tyto osoby projevují překvapivě schematicky. Schematická je ale také role druhého, nenarcistního partnera a tomuto vztahovému vzorci říkáme kodependence, tedy spoluzávislost.
Znalost těchto zákonitostí je důležitá pro pochopení dynamiky takového vztahu. Ta může být pro třetí osoby naprosto nepochopitelná a oběť narcistického zneužívání, tedy partner narcisty, nevěrohodný, protože se při pohledu zvenčí zdá neuvěřitelné, že by někdo v tak nevyváženém vztahu a někdy i skutečně krutých podmínkách dobrovolně setrvával. Je to ovšem dáno zúženou perspektivou partnera narcisty, který má pocit, že má velmi omezené možnosti (tzv. „bounded choice“) a psychologickým procesem, kterému se říká „přerušované upevňování“ (viz níže). Tato dynamika je příznačná pro domácí násilí (pod které je psychické násilí podřazeno) a ve viktimologických teoriích je poměrně dobře zmapovaná, pokud by měl někdo zájem o hlubší studium tohoto tématu.
Fáze vztahu s narcistou:
1. Námluvy, neboli bombardování láskou (love bombing)
Jedná se o úvodní fázi vztahu, kdy narcistický partner svou oběť doslova zahrne láskou a pozorností. Zde je styl dvoření přizpůsoben nátuře dané osoby. Narcista může posílat květiny, kupovat dárky, organizovat romantické schůzky, anebo prostě jen věnuje svému partnerovi enormní pozornost.
Například tzv. zranitelný narcista zase často apeluje na spasitelský komplex svého budoucího partnera a dává mu najevo, že jen on mu rozumí a může ho zachránit z jeho situace. Zkrátka a dobře, narcista postaví svůj nový objekt zájmu na piedestal a dá mu pocit, že je naprosto výjimečný. Klienti popisují, že cítili až osudové souznění, přičemž vztah velmi záhy nabral poměrně rychlý spád.
Narcisté bývají charismatičtí a rovněž si často stěžují na to, že jim okolí (zejména předchozí partneři) nerozumí, anebo z nejrůznějších důvodů nedostačují jejich kvalit. Proto mívají jejich protějšky velmi privilegovaný pocit a jsou povzbuzováni v narativu, že spolu tvoří neobyčejný pár. Tato fáze trvá v řádu měsíců a končí zpravidla v okamžiku, kdy si je narcista jistý svou pozicí.
Nebývá ihned přerušena radikálním obratem, jako spíš počínajícími záblesky nepochopitelných incidentů, kritickými komentáři, ignorováním, vzbuzováním pocitů viny, žárlivými poznámkami, či naopak ostentativním flirtováním s druhým pohlavím. Oběť je po úvodní, téměř idylické fázi najednou zavalena silnými pocity zmatku. Zde se dostává vztah na rozcestí, na kterém buď partner prozře a vztah opustí, anebo se nechá zlákat nadějí, že se jednalo jen o přechodnou epizodu a narcista dostojí své úvodní image. Fáze námluv je zpravidla velmi intenzivním a jedinečným prožitkem a vzpomínky na ni, spolu s falešným přesvědčením, že má vztah potenciál se do této fáze dostat zpět, dokáže držet tuto dynamiku v chodu po mnoho let.
2. Ukotvení vztahu a proces přerušovaného upevňování
Pokud se tedy partner narcisty kvalifikuje v úvodním kole a přestojí pád z piedestalu, přesouvá se vztah do další fáze, která se vyznačuje opakujícími se cykly přerušovaného upevňování („intermittent reinforcement“), což je v zásadě proces, kdy se dramatické propady ve vztahu střídají s občasnými záchvěvy velkomyslnosti narcisty, anebo prostě jen klidovým obdobím bez hádek.
Tento vzorec je známý také jako „trauma bonding“ (traumatická vazba) a je to nejsilnější tvůrce závislostních vzorců ve zneužívajícím vztahu. Pramení z niterné lidské potřeby sounáležitosti a emocionálního pouta k milované osobě a často vzniká v dětství v důsledku přirozené závislosti dítěte na svých, byť zneužívajících pečovatelích. Toto emocionální pouto je trvalejší a hlubší, než deziluze ze zrady, či špatného chování milovaného člověka (v angličtině tzv. betreyal blindness).
A jsou to právě narcisté, kteří mají až magickou schopnost dávkovat zneužívání ve vztahu právě v takovém množství, aby bylo pro jejich oběť v dané fázi ještě snesitelné. Tento cyklus narcistického zneužívání, ač se může zdát zvenčí nepochopitelný, dokáže držet tyto kodependentní vztahy po celé dekády. Takový vztah může být po určité období i asymetricky fungujícím, zpravidla do té doby, než se oběť začne důrazněji vymezovat vůči narcistovi. Ke vztahu s narcisty mívají tendence velmi empatičtí lidé, kteří mají sklon k tomu nechat překračovat své hranice. Do vztahu s narcistou ovšem může spadnout téměř každý, pokud je třeba v důsledku nějaké životní krize v oslabené pozici, anebo prostě jen včas neopustí počínající vztah a nechá se semlít touto závislostní dynamikou.
3. Zavržení
Jinými slovy rozchod, který má ovšem v podání narcisty úplně odlišnou kvalitu. Narcista v okamžiku, kdy se rozhodne vztah ukončit, bývá nebývale krutý. Lidé často říkají, že je překvapila náhlost a chladnokrevnost provedení. I v případě, že se k rozchodu rozhodne nenarcistní partner, je rozchod ze strany narcisty kontrován chladným a záštiplným chováním. K této fázi se vrátíme v příští kapitole tohoto seriálu.
4. Hoovering (znovuzískání)
Narcistické vztahy jsou často definovány opakovanými rozchody a návraty. Děje se tak proto, že narcista jednak sám trpí obrovským strachem z opuštění a zároveň má rád věci pod kontrolou a potřebuje si dokázat, že svou bývalou oběť může získat kdykoliv zpět. Po určitém čase od rozchodu se začne narcista pokoušet bývalého partnera více či méně přímočarými návrhy přimět k návratu. V případě, že se bývalý partner lapí, nastává opět fáze bombardování láskou. Narcista slibuje, že se změní, najednou je schopen reflektovat léta nevyslyšené prosby, přislíbí, že bude docházet na terapii atd. V podstatě opět aktivuje úvodní fázi love bombingu. Bývalý partner nabyde dojem, že se rozestoupila nebesa a narcista si vše uvědomil. Je aktivován faktor naděje na trvalou obnovu úvodního stadia, ovšem po stabilizaci vztahu, ke které nyní dochází už mnohem dříve, se vše vrací do původních kolejí a zpravidla ještě o patro níže. Tomuto cyklu se tedy říká cyklus narcistického zneužívání.
Kognitivní disonance
Pro oběti narcistů je typická tzv. kognitivní disonance, tedy vnitřní konflikt mezi tím, co cítí a co vědí. Partner narcisty svůj protějšek miluje a chce, aby vztah fungoval, neboť má vědomí snového potenciálu vztahu na jeho začátku. Ačkoliv ví, že ho vztah ničí, cítí se být osudově přitahován ke svému narcistovi. Stále doufá, že když dojde k nějaké změně, anebo se bude více snažit, bude více tolerantní, tak se mu vztah podaří zachránit. Naše mysl je uzpůsobena tak, aby byla v harmonii mezi tím, čemu věříme, anebo věřit chceme, a tím co racionálně víme. Pokud tomu tak není, máme tendenci si z této disharmonie podvědomě ulevovat a uchylujeme se k sebeklamu, abychom se uchránili od nepříjemných pocitů. Vědomě se vyhýbáme určitým informacím, přátelům a rodině, kteří se nám snaží otevírat oči.
Narcista, který má většinou sklon k tomu svého partnera izolovat od okolí, nyní získává vítaného pomocníka v podobě vnitřních motivů svého partnera, a ještě ho podporuje k tomu, aby se nestýkal s lidmi, kteří „jejich vztahu nepřejí“.
Narození dětí
Zásadním katalyzátorem ve vztahu s narcistou je však narození dětí, které s sebou nese základní přepólování vztahu. Je to v podstatě další fáze vztahu. Narcisté velmi zřídka dokáží vytvořit funkční rodinné zázemí. Narcista nedobře nese odliv pozornosti, která se přesune z něj na dítě a zpravidla mívá problém i s identifikací ve své nové rodičovské roli. V praxi se ukazují dva extrémy, buď je na děti přehnaně fixován a učiní z nich svůj nový zdroj validace, anebo jsou mu překážkou dosavadního rozletu.
Narcisté také mají tendence svým dětem přisuzovat různé role. V sourozenecké dynamice je zpravidla jedno z dětí tzv. golden child, tedy to vyvolené, do kterého si narcista promítá své ambice a kterého učiní emocionálním substitutem svého partnera, bez ohledu na pohlaví dítěte. Toto dítě velmi protěžuje oproti ostatním. Jiné z dětí je zase tzv. obětní beránek, anebo viník všeho špatného, co se v sourozenecké dynamice, anebo v rodině děje (ihned po partnerovi).
Narcista také rád nechává děti vzájemně soutěžit o svou přízeň. Děti mu slouží jako určité rozšíření jeho ega. Často udělá dítě svým společenským maskotem, díky kterému získává obdiv okolí, ať už prostřednictvím svého okázale prezentovaného rodičovství, anebo díky speciálním schopnostem či roztomilosti dítěte. Dítěti ale zpravidla nedokáže dopřát svobodný rozvoj jeho identity. Přijímá je pouze za předpokladu, kdy je ochotno plnit jím přisouzenou roli, proto zpravidla dochází v období puberty a dospívání k zavržení těch dětí, které se proti němu vymezují, případně je tento proces dětské individualizace záměrně bojkotován. V každém případě má narcista pocit, že on je privilegovaným rodičem, a to bez ohledu na skutečný rozsah a kvalitu péče, kterou dětem dává.
Již zde je tedy jasné, že nadcházející rozchod nebude žádným mírovým summitem, i přesto, že to narcista hlasitě deklaruje a jeho partner v to hluboce doufá. V příští kapitole si tedy povíme o tom, co nastává s touto dynamikou v okamžiku, kdy je rozvod/rozchod na stole a na co by se měl klient připravit, a to ideálně ještě v okamžiku, než jej začne vážně zvažovat.
Řešíte rodinné problémy a máte pocit, že Váš protějšek je narcista? Potřebujete řešit rozvod či rozchod a úpravu poměrů ke společným dětem? Kontaktujte nás! Naše kolegyně má s touto problematikou bohaté zkušenosti a ví, jak v dané situaci nejlépe postupovat.
Mgr. Daniela Holá, advokátka