V dnešním díle se pokusíme shrnout možnosti alternativního řešení sporu, a hlavně úskalí dohody s vysoce konfliktní osobou, tak aby přinesla jednak praktický model péče o společné děti a v případě rozvodu u sezdaných partnerů, také dohodu o vypořádání společného jmění manželů, aby bylo možno absolvovat nesporný rozvod. Vzhledem k tomu, že je seriál cílen primárně na otázky společného rodičovství, budeme se věnovat hlavně specifikům dohody týkající se péče o děti a nastavení výživného.

Nevyvážené nastavení vztahu

Na úvod je třeba předestřít, že jakékoliv partnerství vyžaduje především vzájemnost a oboustranný respekt k potřebám druhého člověka, jeho hranic, osobního prostoru i k jeho limitům. Ve vztahu s narcistou se ale jeho partner potýká s dlouhodobou devalvací svých vlastních potřeb a překračování všech osobních hranic.

Narcista je také pověstný svou nárokovostí ve vztahu ke společnému majetku (anebo i majetku partnera) a svou neochotou plnit finanční závazky (dluhy, anebo výživné). Ačkoliv se často narcista profiluje jako morální maják a v sociálně nezávazných vztazích může být velmi obětavý a velkorysý, vůči partnerovi naprosto postrádá smysl pro férové uspořádání, včetně toho finančního. Pokud se tedy budeme bavit o reálných možnostech dohody s narcistou, je nutné vycházet z toho, že bude třeba hodně ustoupit z vlastních, byť oprávněných požadavků. Zde je nutné pracovat s klientovou potřebou satisfakčního řešení záležitosti. Setkávám se s případy, kdy klient po letech ústupků na všech frontách potřebuje pro zachování pocitu vlastní integrity dosáhnout spravedlivého uspořádání alespoň po ukončení vztahu a je ochoten hájit svá práva stůj co stůj. Je tedy třeba respektovat vnitřní motivaci klienta, seznámit ho s očekávatelnou finanční, časovou i emocionální investicí na vedení soudního sporu a tu položit na druhou misku pravděpodobně velmi nevýhodné nabídky ze strany narcisty.

Limity dohody

Narcista se zpravidla brání mít věci černé na bílém, jelikož mu vyhovuje se pohybovat v šedé zóně chaosu, v rámci kterého ví, že si díky své povaze dokáže vydobýt převahu a zároveň držet bývalého partnera na značkách. Rád se dovolává operativních dohod a zcela ignoruje potřebu druhého rodiče plánovat si čas ať už s dětmi, nebo bez dětí. Rád se objevuje nezván a neohlášen, zasahuje do času dětí u druhého rodiče, ať už nenadálými návštěvami, anebo neustálými telefonáty. Potřebu druhého rodiče nastavovat a držet si hranice označuje za konfrontační (copak se nemohu „normálně“ vídat se svými dětmi?) a zasahující do jeho rodičovských práv. Z tohoto důvodu tedy narcista není motivován k závazné úpravě vztahů. V rámci formulace dohod má tendence k prosazování vágních a nicneříkajících deklarací, na místo jasných a číselně vyjádřitelných pravidel. Pokud je narcista ochoten se rychle a konstruktivně dohodnout, bývají to spíše situace, kdy sleduje jiné motivy (např. chce uzavřít nový sňatek), anebo již ví, že prohrál a uzavřením dohody se mu podaří si zachovat tvář.

Slovní salát

Pro účely dnešní kapitoly je nezbytné si představit další kousek narcistického arzenálu, a to slovní salát (word salad). Každý, kdo se s narcistním chováním setkal, a to nejen v osobním životě, může dosvědčit, že debata s narcistou je velmi frustrující a často bez smysluplného výstupu. Konverzační partner se na jejím konci cítí velmi vyčerpaný, zmatený a často i provinilý, že téma otvíral (opravdu to musíme řešit v devět večer/ u snídaně/ cestou do práce…?). Zároveň si není schopen vybavit zákruty hovoru a nechápe, proč vystřídali tolik nesouvisejících témat.

Je to dílem manipulativní a podpásové (byť ne nezbytně vědomé) argumentační strategie, kdy narcista není schopen odpovědět na přímo položený dotaz (například předstírá, že nerozumí otázce, anebo záměrně odvádí téma na půdu, kde se cítí jistější). Jedná se o nekoherentní směs lichotek, pseudologiky, urážek, výčitek a poučování, které známe z politických debat. Narcista najednou nechápe slovní obraty jako je přirovnání, hyperbola (říkala jsi snad, ať si dělám, co chci, tak jsem se s ní vyspal), otevřeně lže, anebo umně operuje s fakty (já ti nikdy nelhal – ty ses neptala, jestli mám dluhy).

Slovní salát je nesmírně emočně vyčerpávající a spolu s gaslightingem se stává dalším pilířem vytváření závislosti oběti na svém narcistním partnerovi. Oběť se cítí ubita „argumentací“ a často i provinile, protože narcista dokázal odvrátit pozornost od svého problematického chování a svalit vinu za celou situaci na druhého. Pokud v důsledku konverzační frustrace partner narcisty vybouchne a uleví si nějakým vulgarismem, stává se narcista morálním vítězem debaty, jelikož mu partner „sprostě nadává“. Tato technika dokáže udělat i z kliďase uzlíček nervů, přičemž v narativu narcisty se pak z jeho partnera stává nekontrolovaný generátor nepředvídatelných scén a zlostných výbuchů, kdy zcela opomíjí jejich příčinu.

Párová terapie, mediace, rodinné poradenství

Pokud se rozhodne jít klient cestou odborné párové pomoci, je dobré si vydefinovat, co má být výsledkem této intervence. Párová terapie je zaměřena především na zkvalitnění vzájemné interakce a udržení vztahu. Naproti tomu mediace se soustředí spíše na dosažení dohody ohledně praktických a právních záležitostí. Rodinné poradenství zase pracuje s rodinnými vztahy jako celkem, není cíleno jen na udržení partnerství, ale doporučuje se hlavně po jeho rozpadu za účelem harmonizace rodinné situace. Je důležité také vědět, že párová terapie a mediace je důvěrná a její výstupy nemůže terapeut a mediátor bez svolení klientů poskytnout třetím osobám (na vyžádání OSPOD, nebo soudu). Na výstupy z rodinné poradny toto omezení zpravidla neplatí. Ohledně pravidel mlčenlivosti je tudíž vhodné se informovat ještě před zahájením sezení a přizpůsobit tomu i obsah sdělovaných informací.

Nástrahy

Všechny tyto párové aktivity s narcistou skýtají několik nástrah. První spočívá v tom, že narcismus je relativně nová oblast, a ne všichni profesionálové jsou proškolení v (klinické) práci s narcismem a narcisty. Jsou to navíc také jenom lidé a stejně jako oběť mohou podlehnout narcistovu kouzlu.

Po letech kodependentního vztahu se před terapeutem (mediátorem/poradcem – v tomto odstavci budu používat jednotný termín terapeut) objeví pár, ve kterém jeden z dvojice srší energií a charismatem, vede s terapeutem jiskřivou úvodní debatu a vedle něj sedí vystresovaný partner se spoustou problémů a stížností. Není divu, že se na první pohled onou vysoce konfliktní osobou může jevit partner narcisty. Právě v těchto případech by měl terapeut ale zpozornět. Narcista se zpravidla snaží společná sezení přímo či nepřímo moderovat, udává téma hovoru, případně slovním salátem plevelí čas u témat, která mu nevyhovují. Terapeut tedy musí být dostatečně zkušený a sebevědomý ve své roli, aby se nenechal převálcovat narcistou a jeho šarmem a dokázal udržet strukturu sezení pevně v rukou. Pro oběť narcisty může být terapie pod vedením nevhodného profesionála velmi frustrující a může jej sekundárně traumatizovat. Narcistovi může dát terapeut do rukou překroucený validační narativ, kterým bude svou oběť dále deptat a šikanovat (vždyť i pan doktor říkal, že máš XY). Pokud naopak začne terapeut narcistu byť i lehce konfrontovat ohledně jeho chování, okamžitě ztrácí jeho důvěru a s velkou pravděpodobností budou z jeho strany sezení záhy ukončena.

1. Párová terapie

Párovou terapii absolvují klienti zpravidla v okamžiku, kdy podlehnou hooveringu narcistního partnera, ale podmíní pokračování vztahu společnou terapií. Každopádně ani sebekompetentnější terapeut není schopen zaručit radikální změnu v narcistově chování, protože k ní není sám vnitřně motivován. Narcista na sebe nemá realistický náhled, je možná schopen reflektovat své problémy v mezilidských vztazích, není ale ochoten z nich vyvodit důsledky pro sebe.

2. Mediace

Ohledně mediace platí všechna výše zmíněná pravidla. Vzhledem k tomu, že je mediace zaměřena spíše na dosažení praktického a slovy zachytitelného výsledku, je její cíl definován konkrétněji a lze se částečně oprostit od emocionálního balastu, kterým je zatížena párová terapie a rodinné poradenství. V tomto případě se dá tedy přínos mediace odhadnout poměrně přesně již po prvních sezeních. Výhodou mediace je, že se jí mohou účastnit také právní zástupci, kteří mohou následně zaznamenat obsah dosažených dohod a dofinalizovat je v zastoupení klientů.

Další možnou formou mediace je vedení odděleného jednání, kdy mediátor buď přechází mezi místnostmi, anebo se uskuteční více separátních jednání. Oddělené jednání lze rozhodně doporučit u všech asymetrických a zneužívajících vztahů, ke kterým se narcistní vztahy řadí.

3. Rodinné poradenství

Rodinné poradenství je zaměřeno spíše na uspořádání poměrů ohledně dětí, a nikoliv na partnery samotné. Narcisté zpravidla rodinné poradenství milují, neboť jeho prostřednictvím mohou pod bohulibou záminkou bývalého partnera nadále deptat a udržovat si nad ním kontrolu. Zkušenosti klientů ukazují, že rodinné poradenství s narcistou spíše selhává. Narcista není upřímně motivován zlepšit vzájemné fungování, protože nemá opravdový zájem o děti, ale využívá jich spíše jako zbraň proti bývalému partnerovi. Pokud se bývalý partner snaží si držet pevné hranice a narcistu dál od těla, bývá rodinné poradenství vítanou záminkou jej vylákat z informačního embarga. Pokud je nutné poradenství absolvovat (je například nařízeno soudem), i zde lze využít odděleného jednání. Je také vhodné tam, kde je třeba vyřešit pouze základní pravidla komunikace, anebo určitou dílčí záležitost ohledně dětí (například volbu školského zařízení, anebo harmonogram na období prázdnin), která se mezi rodiči nedaří rozlousknout a neutrální prostředí za účasti odborníka může narcistu pomoci usměrnit. Je ale dobré držet rozsah poradenství na tuto konkrétní zakázku a nenechat se zatáhnout do širších debat.

Obecná DOPORUČENÍ pro párovou terapii, mediaci a rodinné poradenství s narcistou

• Na začátku se informujte ohledně pravidel mlčenlivosti Vašeho terapeuta.
• Nenazývejte narcistu narcistou, ale užívejte stručné příklady a mluvte o svých pocitech.
• Vytyčte si okruhy témat k řešení a nenechte sezení rozbřednout slovním salátem narcisty.
• Před společným sezením si sepište poznámky, mějte na paměti, co chcete řešit a vracejte téma hovoru zpět k meritu věci a o totéž požádejte terapeuta.
• Pokud terapeut nechává narcistu přebírat vedení, situaci pojmenujte, požádejte terapeuta, aby opět převzal hlavní slovo a držel se osnovy.
• Pokud se necítíte bezpečně, nebo máte pocit, že terapeut nechává narcistu ovládnout sezení, případně Vás spolu s narcistou tlačí do ústupků, ke kterým nejste ochotni, máte kdykoliv možnost požádat o vedení odděleného jednání anebo sezení ukončit.

Tolik tedy stručně k možnostem využití alternativních nástrojů k dosažení dohody a příště se již přesuneme k přípravám na soudní řízení.

Řešíte rodinné problémy a máte pocit, že Váš protějšek je narcista? Potřebujete řešit rozvod či rozchod a úpravu poměrů ke společným dětem? Kontaktujte nás! Naše kolegyně má s touto problematikou bohaté zkušenosti a ví, jak v dané situaci nejlépe postupovat.

Mgr. Daniela Holá, advokátka